17 C 216/2023-60 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 6. 2023 se žalobkyně jako právní nástupkyně , právnická osoba, (dále jen „společnosti P“) domáhala zaplacení 56 320,84 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne 3. 3. 2021, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč; ze žaloby se dále podává, že žalovaná splatila na smlouvu celkem 6 500 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila (pouze se omluvila z jednání, na němž soud vyhlásil rozsudek, ale až po jeho skončení, jak je patrné z úředního záznamu ze dne 6. 3. 2024).3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne 3. 3. 2021 vzal soud za prokázané, že společnost P a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 30 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, a žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni celkem 63 963 Kč, v týdenních splátkách ve výši 821 Kč (poslední splátka ve výši 746 Kč) [tj. měsíčních splátkách v přibližné výši 3 280 Kč – pozn. soudu].4. Z výplatních pásek za měsíce prosinec 2020 a leden 2021 (na č. l. 45 a 45 p. v. spisu) vzal soud za prokázané, že v době před uzavřením smlouvy měla žalovaná měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 10 000 Kč.5. Z tabulky umoření (na č. l. 23 spisu) vzal soud za prokázané, že žalovaná vrátila společnosti P celkem 6 500 Kč.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 včetně přílohy č. 1 (na č. l. 20 spisu) vzal soud za prokázané, že společnost P a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek včetně pohledávky za žalovanou.7. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 9. 2021, pro věc rozhodném, (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2).9. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3).10. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).11. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru se omezila jen na zkoumání příjmů žalované, a to z výplatních pásek, z nichž je patrné, že čistý měsíční příjem žalované byl pouze 10 000 Kč, takže tu byly důvodné pochybnosti o její schopnosti úvěr splácet. Žádné skutečnosti, ze kterých by bylo lze usuzovat na schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na její příjmy, nebyly v rámci posouzení úvěruschopnosti zjištěny. Jen pro úplnost soud doplňuje, že z případných ničím nepodložených údajů uvedených v žádosti o spotřebitelský úvěr (prohlášení) na úvěruschopnost spotřebitele usuzovat nelze.12. Žalobkyně je ve sporu věcně legitimovaná, neboť nabyla pohledávku postoupením; vůči žalované se stalo postoupení účinným nejpozději doručením žaloby (na č. l. 36 spisu).13. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalované, aby vrátila žalobkyni jen poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěrů ve výši 30 000 Kč, poníženou o částečné plnění v celkové výši 6 500 Kč, v době přiměřené jejím možnostem, jak je uvedeno v bodě I. výroku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku.14. Žalovaná byla ve věci převážně úspěšná, ale žádné náklady jí nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jak je uvedeno v bodě III. výroku.