17 C 231/2024-48 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 18. 7. 2024 se žalobkyně domáhala zaplacení 15 350 Kč s úrokem v kapitalizované výši 1 291 Kč a ve výši 14,75 % ročně z částky 15 350 Kč od 26. 8. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 350 Kč, která se stala splatnou dne 26. 5. 2024, od 27. 5. 2024 do zaplacení, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč a smluvních pokut ve výši 2 994 Kč a ve výši 848 Kč ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 29. 4. 2022, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 8. 12. 2022 vzal soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 27 500 Kč (po odečtení provize ve výši 2 500 Kč, tedy v nominální výši 30 000 Kč – pozn. soudu) a žalovaný se zavázal vrátit celkem 40 000 Kč, ve 25 splátkách ve výši 1 600 Kč měsíčně. Z potvrzení o provedení transakcí na č. l. 29 a násl. spisu vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 27 500 Kč platbou na účet žalovaného ze dne 12. 12. 2022 (částka 2 500 Kč byla převedena ve prospěch jiného účtu žalobkyně – pozn. soudu). Z výpisu označeného jako „Bonita smlouvy“ vzal soud za prokázané, že žalovaný splatil žalobkyni celkem 22 101 Kč.4. Z posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze dne 9. 12. 2022 vzal soud za prokázané, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z údaje o příjmu žalovaného ve výši 17 000 Kč měsíčně a výdajích žalovaného na bydlení ve výši 3 300 Kč měsíčně. Z výplatních lístků na č. l. 25 a násl. spisu vzal soud za prokázané, že výše příjmu žalovaného odpovídala údaji, ze kterého vycházela žalobkyně. Ze smlouvy o ubytování ze dne 30. 11. 2022 vzal soud za prokázané, že výše výdajů žalovaného na bydlení odpovídala údaji, ze kterého vycházela žalobkyně; přitom šlo o bydlení na ubytovně provozované městem na dobu určitou od 1. 12. 2022 do 31. 12. 2022.5. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, pro věc rozhodném, (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť závěr, že tu nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, neobstojí, když příjem žalovaného se nepohyboval příliš vysoko nad hranicí minimální mzdy, žalovaný měl nahlášený trvalý pobyt na městském úřadě a byl dočasně ubytovaný v ubytovacím zařízení města; za této situace žalovanému neměl být poskytnut spotřebitelský úvěr v takové výši a s takovým splátkovým zatížením.10. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty III zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 5 399 Kč, která je rozdílem jen mezi poskytnutou jistinou spotřebitelského úvěru ve výši 27 500 Kč a částečným plněním ve výši 22 101 Kč, v době přiměřené jeho možnostem, pod ztrátou výhody splátek, jak je uvedeno v bodě I. výroku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku.11. Žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení, jak je uvedeno v bodě II. výroku.