17 C 242/2024-62 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 2. 6. 2024 se žalobkyně domáhala zaplacení 28 490,55 Kč s úrokem v kapitalizované výši 1 208,16 Kč a ve výši 11,90 % ročně z částky 27 458,69 Kč od 16. 3. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení v kapitalizované výši 584,05 Kč a z částky 27 458,69 Kč, která se stala splatnou dne 28. 2. 2024, od 16. 3. 2024 do zaplacení ze smlouvy o úvěru ze dne 6. 11. 2019, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 122 000 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 6. 11. 2019 vzal soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 122 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkem 162 288,21 Kč, v 60 splátkách ve výši 2 742 Kč měsíčně. Z historického výpisu na č. l. 25 spisu vzal soud za prokázané, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 122 000 Kč, a že žalovaný splatil celkem 134 914 Kč.4. Z tvrzení žalobkyně na č. l. 48 spisu vzal soud za prokázané, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z údaje o příjmu žalovaného ve výši 28 000 Kč měsíčně a výdajích ve výši 23 027 Kč měsíčně. Z výpisů z účtu na č. l. 54 a násl. spisu vzal soud za prokázané, že za období od 20. 7. 2019 do 18. 10. 2019 žalovanému na tento účet nebyl poukazován příjem ze zaměstnání, že výdaje žalovaného za 1. měsíc činily 4 286,07 Kč a počáteční zůstatek činil -2 467,04 Kč, že výdaje žalovaného za 2. měsíc činily 24 421,64 Kč a konečný zůstatek činil -4 974,75 Kč, a že výdaje žalovaného za 3. měsíc činily 21 324,94 Kč a konečný zůstatek činil 28 003,31 Kč.5. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, pro věc rozhodném, (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy dostatečně neprověřila úvěruschopnost žalovaného, když k údaji o příjmech a výdajích žalovaného si neobstarala dostatek podkladového materiálu, ze kterého by bylo lze spolehlivě usuzovat na individuální poměry žalovaného. Výpisy z účtu žalovaného za nepřímo předcházející období 3 měsíců před uzavřením smlouvy takovým materiálem nejsou, neboť nezachycují příjem žalovaného (pokud žalovaný pobíral příjem ze zaměstnání v hotovosti, měla si žalobkyně obstarat výplatní lístky), ani žádný rozpoznatelný trend v hospodaření žalovaného, když za 1. měsíc počáteční zůstatek činil -2 467,04 Kč, žalovaný neměl téměř žádné výdaje, jen příjmy, a konečný zůstatek činil 17 446,89 Kč, za 2. měsíc žalovaný neměl prakticky žádný příjem, ale výdaje, a konečný zůstatek činil -4 421,64 Kč, a za 3. měsíc měl žalovaný příjmy – neznámo z jakých konkrétních zdrojů – v celkové výši 54 300 Kč a výdaje ve výši 21 321,94 Kč, takže konečný zůstatek činil 28 003,31 Kč. Takové výpisy z účtu majetkové poměry žalovaného příliš nerozkrývají, takže na jejich základě nebylo lze vyloučit důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.10. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty III zákona o spotřebitelském úvěru, když žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě I. výroku, neboť žalovaný byl povinen vrátit jen poskytnutou jistinou spotřebitelského úvěru ve výši 122 000 Kč, avšak pohledávka žalobkyně zcela zanikla plněním v celkové výši 134 914 Kč.11. Žalobkyně byla ve věci neúspěšná a žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení, jak je uvedeno v bodě II. výroku.