17 C 282/2023-81 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 1. 8. 2023 se žalobkyně domáhala zaplacení 121 163,90 Kč s úrokem v kapitalizované výši 21 957,80 Kč a ve výši 15 % ročně z částky 119 433,90 Kč od 1. 8. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení za období od 28. 4. 2023 do 31. 7. 2023 v kapitalizované výši 4 705,39 Kč a z částky 121 163,90 Kč od 1. 8. 2023 do zaplacení ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, ze dne 2. 7. 2021, na jejímž základě žalovaný načerpal částku ve výši 125 240 Kč, a uhradil celkem na poskytnutý úvěr částku 41 124 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z listiny označené jako „Flexibilní půjčka – revolvingový úvěr č. , hodnota, “ ze dne 2. 7. 2021 vzal soud za prokázané, že strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále též jen „smlouvu“), ve které žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 70 000 Kč s minimální měsíční splátkou ve výši 1 932 Kč. Z listiny označené jako „Dodatek k úvěrové smlouvě s přiděleným variabilním symbolem , var. symbol, “ ze dne 15. 6. 2022 vzal soud za prokázané, že strany si navýšily úvěrový rámec na částku 120 000 Kč s minimální měsíční splátkou ve výši 3 312 Kč.4. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad na č. l. 17 spisu vzal soud za prokázané, že za období od 2. 7. 2021 do 31. 7. 2023 žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 125 240 Kč a splatil celkem 41 124 Kč; ohledně majitele účtu a čerpání částky 120 000 Kč soud rovněž žádal o součinnost banku, která toto potvrdila ve svém vyjádření ze dne 7. 2. 2024 (srov. přípis na č. l. 55 spisu včetně příloh).5. Z listiny označené jako „Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik“ vzal soud za prokázané, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údaje o příjmu žalovaného ze zaměstnání ve výši 30 000 Kč a výdajích domácnosti ve výši 13 000 Kč. Z úvěrové zprávy vzal soud za prokázané, že v době uzavření smlouvy žalovaný splácel jiné společnosti 9 564 Kč měsíčně, a že zbývající výše dluhu činila 1 081 352 Kč. Z výpisu z účtu za období od 20. 5. 2021 do 18. 6. 2021 vzal soud za prokázané, že jde o výpis z účtu žalovaného za období přibližně jednoho měsíce před uzavřením smlouvy, že počáteční zůstatek činil 6 455,21 Kč, že konečný zůstatek činil 3 661,95 Kč, že na účet žalovaného přišla výplata ve výši 27 648 Kč, že z účtu žalovaného odešla splátka úvěru ve výši 9 164 Kč, a že žalovaný čerpal jiný úvěr ve výši 4 000 Kč.6. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2020, pro věc rozhodném, (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy, jakož i před změnou závazku ze smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše úvěrového rámce, dostatečně neprověřila úvěruschopnost žalovaného, když k údaji o příjmech žalovaného je výplata mzdy doložena jenom za jeden měsíc a k údaji o výdajích chybí podkladový materiál (kromě splátek předchozích úvěrů, které jsou doloženy řádně); jeho absenci potom nelze kompenzovat ani výpočtem vycházejícím z částky životního minima nebo jiných ukazatelů, ani osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Ostatně prověřovala-li žalobkyně příjmy a výdaje žalovaného za jediný měsíc, a žalovaný za tento měsíc hospodařil se schodkem 2 793,26 Kč, a to i přesto, že čerpal úvěr ve výši 4 000 Kč, (takže kdyby nečerpal, činil by schodek 6 793,26 Kč) nemohla usuzovat na absenci důvodných pochybností o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet.11. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty III zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalovanému, aby vrátil žalobkyni jen poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 125 240 Kč, poníženou o částečné plnění ve výši 41 124 Kč, v době přiměřené jeho možnostem, které soud posoudil jako značně omezené s ohledem na celkovou zadluženost žalovaného (dluh z úvěru ve výši 1 081 352 Kč), výši každé splátky na tento úvěr (tj. 9 564 Kč) a výši jeho příjmu (tj. přibližně 27 648 Kč), jak je uvedeno v bodě I. výroku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku.12. Žalobkyně nárokovala celkem 178 238,96 Kč (neboť jdoucí úrok ke dni vyhlášení rozsudku činil 15 096,60 Kč a zákonný úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku činil 15 315,27 Kč), a byla úspěšná co do zaplacení 84 116 Kč; převážně úspěšnému žalovanému potom žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení, jak je uvedeno v bodě III. výroku.