17 C 333/2023-80 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 9. 2023 se žalobkyně domáhala zaplacení 110 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 23. 9. 2023 do zaplacení ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 11. 2022 s tím, že žalovaný dosud neuhradil ničeho (srov. doplnění žaloby na č. l. 52 p. v. spisu).2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 11. 2022 včetně předsmluvních informací na č. l. 16 spisu, z detailu pohybu – okamžité příchozí platbě na č. l. 22 spisu, z kopie občanského průkazu na č. l. 59-60 spisu a z kopie řidičského průkazu na č. l. 61 spisu vzal soud za prokázané, že strany uzavřely elektronickou smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle níž měl být spotřebitelský úvěr v celkové výši 110 000 Kč čerpán tak, že částka 39 338 Kč bude vyplacena na účet žalovaného, částka 52 162 Kč bude použita na úhradu dřívějšího dluhu ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 15. 11. 2022 a částka ve výši 18 500 Kč bude započtena na náklady žalobkyně, vynaložené na vyřizování úvěru pro žalovaného, že úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců, a že výše měsíční splátky měla činit 4 758 Kč.4. Z detailu pohybu – bezhotovostní platby na č. l. 21 spisu a ze sdělení banky ze dne 25. 3. 2024 (na č. l. 72 spisu) vzal soud za prokázané, že žalobkyně převedla částku 39 338 Kč ve prospěch účtu žalovaného platbou ze dne 19. 12. 2022. Z detailu pohybu – platby převodem uvnitř banky na č. l. 20 spisu vzal soud za prokázané, že žalobkyně převedla částku 52 162 Kč ve prospěch vlastního (jiného) účtu platbou ze dne 19. 12. 2022.5. Z přílohy č. 1 – posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (na č. l. 10 p. v. a násl. spisu) vzal soud za prokázané, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z údaje o měsíčním příjmu ve výši 26 319 Kč a výdajích ve výši 6 220 Kč (z toho 3 000 Kč na nákladech na bydlení a 3 220 Kč na sázkách). Z výplatních lístků na č. l. 55-57 spisu a z výpisu z účtu žalovaného vzal soud za prokázané, že příjem žalovaného za poslední 3 měsíce před uzavřením smlouvy (srpen 2022 až říjen 2022) odpovídá údaji, se kterým počítala žalobkyně, že výdaje žalovaného za předposlední měsíc před uzavřením smlouvy (září 2022) neodpovídají údaji, se kterým počítala žalobkyně, když celkem odešlo z účtu žalovaného 32 134,76 Kč, a že žalovaný hospodařil s prakticky nulovým přebytkem, když počáteční zůstatek činil 0 Kč a konečný zůstatek činil 106,24 Kč (za ostatní měsíce potom podkladový materiál k výdajům žalovaného chybí).6. Soud vzal rovněž za prokázané, že žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registru platebních informací (REPI) – bez negativního záznamu (z výpisu na č. l. 53 spisu).7. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, pro věc rozhodném, (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, když při tomto posouzení vycházela ze zjevně zkresleného údaje o výdajích žalovaného ve výši 6 220 Kč, k němuž chybí podkladový materiál, a nezohlednila skutečnou výši měsíčních výdajů žalovaného, která se podává z výpisu z účtu za měsíc září 2022, ani skutečnost, že žalovaný hospodařil s prakticky nulovým přebytkem, takže mu již objektivně nezbývalo (nemohlo zbývat) na úhradu měsíční splátky ve výši 4 758 Kč, proto dospěla k nesprávnému (nebo minimálně předčasnému) závěru o absenci důvodných pochybností o schopnosti spotřebitele úvěr splácet; na pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet mohla rovněž usuzovat z ve smlouvě uvedené existence dluhu z předcházející smlouvy, k jehož úhradě měl úvěr zčásti sloužit. Tyto pochybnosti potom nemohly být kompenzovány ani lustrací žalovaného v registru platebních informací (REPI) – bez negativního záznamu, neboť jde o pouhou indicii, nikoli o listinu, která by podávala plný důkaz o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Jen pro úplnost soud doplňuje, že lustrace v registru SOLUS – bez negativního záznamu (na č. l. 54 spisu) a výstup z insolvenčního rejstříku (na č. l. 66 spisu) jsou ze dne 14. 12. 2022, tedy nemohly sloužit jako podklad k uzavření smlouvy ze dne 21. 11. 2022.12. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty III zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalovanému, aby vrátil žalobkyni jen poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 39 338 Kč, v době přiměřené jeho možnostem, jak je uvedeno v bodě I. výroku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku; přitom zamítl žalobu i co do zaplacení částky 52 162 Kč, která měla být použita na úhradu dřívějšího dluhu, neboť žalobkyně ohledně existence tohoto dluhu neunesla důkazní břemeno ani břemeno tvrzení (nepředložila soudu žádné listiny a tvrzení ohledně existence dluhu nijak blíže neupřesnila).13. Žalobkyně nárokovala jen na jistině 110 000 Kč, a byla úspěšná co do zaplacení 39 338 Kč; převážně úspěšnému žalovanému potom žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení, jak je uvedeno v bodě III. výroku.