17 C 368/2023-102 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 13. 12. 2023 se žalobkyně domáhala zaplacení 68 884 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 20. 7. 2021 (dále též jen „smlouvy“), na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3 221 Kč, a celkem uhradila 50 315 Kč (z toho celkem 48 315 Kč před splatností a celkem 2 000 Kč po splatnosti úvěru).2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila na jednání konaném dne 17. 4. 2024; uvedla, že obdržela peněžní prostředky, které jsou v nepoměru k tomu, co žalobkyně nárokuje, ztotožnila se s předběžným právním názorem soudu o neplatnosti smlouvy (viz níže), a navrhovala, aby soud přiznal žalobkyni pouze rozdíl mezi skutečně poskytnutými peněžními prostředky a tím, co již vrátila.3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 7. 2021 vzal soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč, a žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni celkem 154 608 Kč, v měsíčních splátkách ve výši 3 221 Kč.4. Z dokladu o vyplacení úvěru – otisku dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu (na č. l. 29 spisu) a ze sdělení banky (na č. l. 62 spisu vč. přílohy na následujícím listu spisu) vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč převodem ve prospěch účtu žalované ze dne 21. 7. 2021.5. Z tvrzení žalobkyně a z přehledu (tabulky) na č. l. 25, který je výstupem z elektronického systému žalobkyně, vzal soud za prokázané, že žalovaná vrátila žalobkyni celkem 50 315 Kč.6. Z hodnocení klienta (na č. l. 26) vzal soud za prokázané, že žalovaná uvedla, že má příjem ve výši 14 524 Kč (neuvedeno z čeho) a výdaje v celkové výši 6 463 Kč. Z výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne 20. 7. 2021 vzal soud za prokázané, že žalovaná neprocházela v registrem zájmového sdružení. Z výpisu NRKI ze dne 20. 7. 2021 vzal soud za prokázané, že žalovaná byla hodnocena skórem 354 (menší riziko, lepší segment klientů). Z výpisu z běžného účtu žalované za období od začátku do konce listopadu 2020 vzal soud za prokázané, že žalobkyně čerpala jiný spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč, splácela na jiné spotřebitelské úvěry částkami 2 965,56 Kč a 2 099,31 Kč a pobírala invalidní důchod ve výši 7 309 Kč. Z přiznání k dani z příjmu fyzických osob za zdaňovací období kalendářního roku 2020 vzal soud za prokázané, že rozdíl mezi příjmy a výdaji žalované po zdanění činil 40 656 Kč.7. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 9. 2021, pro věc rozhodném, (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2)9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 1908 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“) splněním dluhu závazek zaniká.11. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzení, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru zjišťovala výdaje žalované než jenom na základě údajů uvedených v žádosti o spotřebitelský úvěr, když žádné další podkladové listiny nebyly soudu (ve vztahu k výdajům žalované) předloženy; o hrozícím neúspěchu byla žalobkyně poučena. Nezjišťovala-li žalobkyně (pravidelné měsíční) výdaje žalované (např. na bydlení), je její posouzení úvěruschopnosti neúplné čili nesprávné.12. Budiž nadto (jen ve stručnosti) doplněno, že z předložených listin vyplývají důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet, když průměrný měsíční příjem žalované z invalidního důchodu a daňového přiznání za rok 2020 činil celkem 10 697 Kč (oproti částce 14 524 Kč uvedené v hodnocení klienta), žalovaná čerpala jiný spotřebitelský úvěr (za měsíc listopad 2020 ve výši 30 000 Kč) a splácela jiné spotřebitelské úvěry (za stejný měsíc celkem 5 064,87 Kč) a předložený výpis z účtu byl v době uzavření smlouvy 8 měsíců starý (tj. příliš starý, než aby mohl podat spolehlivé informace o aktuálních poměrech žalované).13. Výpisy z registrů zájmových sdružení, které vyznívají spíše ve prospěch závěru, že žalovaná byla schopné spotřebitelský úvěr splácet, potom soud hodnotil pouze jako indicie, které plný důkaz o vyloučení důvodných pochybností žalované spotřebitelský úvěr splácet podat ani nemohly.14. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru a § 1908 odst. 1 obč. zák., když žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě I. výroku, neboť žalovaná měla vrátit žalobkyni jen poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 50 000 Kč, a zaplatila 50 315 Kč, takže závazek zanikl splněním.15. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, ale náhradu nákladů řízení nepožadovala, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jak je uvedeno v bodě II. výroku.