17 C 39/2024-127 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 19. 12. 2023 se žalobkyně jako právní nástupkyně , právnická osoba, . (dále též jen „banky“) domáhala zaplacení 276 766,42 Kč s úrokem ve výši 14,90 % ročně od 3. 5. 2019 do 27. 3. 2023 v kapitalizované výši 17 850,23 Kč a z částky 274 066,42 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení od 3. 5. 2019 do 27. 3. 2023 v kapitalizované výši 18 420,88 Kč a z částky 274 066,42 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení ze smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, ze dne 3. 5. 2019, na jejímž základě banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 350 000 Kč včetně konsolidace ve smlouvě uvedených úvěrů.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ze smlouvy o úvěru – konsolidace půjček ze dne 30. 4. 2019 vzal soud za prokázané, že banka se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 350 000 Kč, a to částkou 49 222,35 Kč na účet , právnická osoba, . (dále jen „společnosti , Anonymizováno, “) a zbývajícím dílem na účet žalovaného, a žalovaný se zavázal vrátit bance 668 685,17 Kč v měsíčních splátkách ve výši 5 625,31 Kč.4. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 27. 5. 2024 vzal soud za prokázané, že dne 7. 5. 2019 byla na účet společnosti , Anonymizováno, připsána platba ve výši 49 222,35 Kč, a ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 27. 5. 2024 vzal soud za prokázané, že dne 3. 5. 2019 byla na účet žalovaného připsána platba ve výši 300 777,65 Kč (celkem 350 000 Kč – pozn. soudu). Z platební historie na č. l. 69 spisu a z výpisů z úvěrového účtu na č. l. 88 a násl. spisu vzal soud za prokázané, že za období od poskytnutí úvěru do 21. 11. 2022 žalovaný splatil bance celkem 241 923,45 Kč.5. Z vyjádření k procesu úvěruschopnosti ze dne 3. 6. 2024 vzal soud za prokázané, že při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele banka vycházela z údaje o příjmu žalovaného ve výši 25 587 Kč měsíčně, interních splátkách ve výši 5 491,01 Kč měsíčně, externích splátkách ve výši 1 260 Kč měsíčně, (splátkách v celkové výši 6 751,01 Kč měsíčně – pozn. soudu) a ostatních výdajích v nulové výši. Z potvrzení České správy sociálního zabezpečení ze dne 10. 1. 2019 vzal soud za prokázané, že žalovaný pobíral invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně ve výši 6 615 Kč měsíčně, a z potvrzení o výši příjmu ze dne 15. 4. 2019 vzal soud za prokázané, že žalovaný měl příjem ze zaměstnání ve výši 18 972 Kč, takže celkový příjem žalovaného odpovídal údaji, ze kterého vycházela žalobkyně.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2023 včetně přílohy č. , hodnota, – seznamu postoupených pohledávek a z potvrzení ze dne 18. 9. 2023 vzal soud za prokázané, že banka a I-, Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . (dále jen „společnost I“) uzavřely smlouvu o postoupení souboru pohledávek včetně sporné pohledávky za žalovaným (číslo účtu uvedené u položky 267 seznamu odpovídá číslu úvěrového účtu – pozn. soudu).7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023 včetně přílohy č. 1 – seznamu pohledávek vzal soud za prokázané, společnost I a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení souboru pohledávek včetně sporné pohledávky za žalovaným (položka 264 seznamu – pozn. soudu).8. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020, pro věc rozhodném, (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).13. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že banka poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť před uzavřením smlouvy dostatečně neprověřila úvěruschopnost žalovaného, když údaj o nulových výdajích žalovaného (kromě splátek předcházejících úvěrů), ze kterého při svém posouzení vycházela, je zjevně nepravdivý (v žádosti o úvěr na č. l. 67 spisu navíc žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, a že má 1 vyživovací povinnost). Jen pro úplnost soud doplňuje, že z posouzení úvěruschopnosti žalovaného není ani patrné, jakým způsobem banka zohlednila způsob plnění dosavadních (interních) dluhů žalovaného (se splátkami v celkové výši 5 491,01 Kč měsíčně).14. Žalobkyně je ve sporu věcně legitimovaná, neboť nabyla spornou pohledávku postoupením; vůči žalovanému se stalo postoupení účinným nejpozději doručením žaloby.15. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty III zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalovanému, aby vrátil žalobkyni částku 108 076,55 Kč, která je jen rozdílem mezi poskytnutou jistinou spotřebitelského úvěru ve výši 350 000 Kč (včetně částky 49 222,35 Kč, která byla vyplacena osobě odlišné od žalovaného) a částečnými úhradami v celkové výši 241 923,45 Kč, v době přiměřené jeho možnostem, pod ztrátou výhody splátek, jak je uvedeno v bodě I. výroku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku.16. Žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení, jak je uvedeno v bodě III. výroku.