6 C 11/2024-106 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 9. 11. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 58 489,37 Kč s přísl. z důvodu nedodržení podmínek vyplývajících ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, , kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, . (dříve , Anonymizováno, .) dne 16. 10. 2019. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 80 000 Kč s úrokem ve výši 15,9% ročně. Žalovaný měl zápůjčku splatit v pravidelných 84 splátkách po 1 585 Kč měsíčně. Jelikož žalovaný nesplatil čerpaný úvěr, prohlásila žalobkyně dne 12. 5. 2023 celý úvěr za okamžitě splatný. Celková výše dlužné částky činí částku 58 489,37 Kč a je tvořena jistinou ve výši 57 491,37 Kč a poplatky ve výši 998 Kč. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný smluvní úrok splatný ke dni 12. 5. 2023 ve výši 6 468,78 Kč a zkapitalizovaný zákonný úrok z prodlení do 12. 5. 2023 ve výši 528,41 Kč. Od 13. 5. 2023 potom žalobkyně požaduje 15,9% úrok z jistiny ve výši 57 491,37 Kč do zaplacení a 15% zákonný úrok z prodlení z částky 58 489,37 Kč do zaplacení. Pohledávka byla dne 27. 6. 2023 postoupena na současnou žalobkyni.2. Ve věci byl soudem vydán dne 22. 11. 2023 elektronický platební rozkaz č. EPR 284619/2023-5, který se nepodařilo doručit žalovanému, proto ho soud usnesením ze dne 20. 12. 2023 zrušil.3. Žalobkyně byla následně soudem vyzvána, aby doplnila žalobu ohledně skutečností, jakým způsobem před poskytnutím úvěru odborně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. K tomu uvedla, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy a nahlédnutím do veřejných registrů, jak vyplývá z interních systémových záznamů a současně jak je deklarováno v Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta. Po provedení potřebných lustrací, dle zjištěných informací z těchto zdrojů, dle informací získaných od žalovaného a informací získaných z interních zdrojů, a s ohledem na výši úvěru, banka schválila žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč.4. Ve věci bylo na den 29. 2. 2024 nařízeno jednání, ke kterému byli účastníci předvoláni. Žalobkyně se k nařízenému jednání dostavila, na podané žalobě trvala. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud tedy jednal v jeho nepřítomnosti.5. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, a z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce ze dne 16. 10. 2019 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně Equa bank a. s. uzavřela s žalovaným dne 16. 10. 2019 smlouvu, na jejímž základě mu týž den poskytla částku 80 000 Kč s úrokovou sazbou 15,9% ročně s tím, že úvěr bude žalovaný splácet v pravidelných 84 měsíčních splátkách po 1 585 Kč. Žalovaný úvěr vyčerpal dne 16. 10. 2019. Dopisem ze dne 12. 5. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžitému splacení úvěru s tím, že aktuální výše dluhu činí 65 486,56 Kč.6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 6. 2023 došlo k postoupení pohledávky na současnou žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dne 11. 7. 2023.7. Výzvou ze dne 27. 9. 2023 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 72 353,80 Kč nejpozději do 12. 10. 2023.8. Z přehledu plateb poskytnutých žalobkyní soud zjistil, že žalovaný na poskytnutý úvěr celkem zaplatil částku 49 600,72 Kč.9. Z návrhu na poskytnutí úvěru a reportu průběhu schválení soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je svobodný, má středoškolské vzdělání, má pronajatý byt a počet osob v domácnosti je 3, nemá děti. Je zaměstnancem s příjmem 30 000 Kč. Výdaje na živobytí uváděl ve výši 7 500 Kč a další výdaje ve výši 1 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z deklarovaného příjmu 30 000 Kč, od kterého odečetla výdaje ve výši 9 506 Kč a výslednou platební kapacitu žadatele stanovila na 20 494 Kč.10. Daný spor je nutno posuzovat podle ustanovení smlouvy o úvěru, i přesto, že smlouva mezi účastníky byla označena jako smlouva o půjčce. Uzavřená smlouva má charakter smlouvy o úvěru.11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřena v režimu zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Dle ustanovení § 87/1 ZSÚ (ve znění platném v době uzavření smlouvy o úvěru) může námitku neplatnosti spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící od uzavření smlouvy. Soud poznamenává, že s účinností od 29. 5. 2022 byla novelou ZSÚ (zákonem číslo 96/2022 Sb.) provedena změna spočívající v uvedení absolutní neplatnosti. I přes shora uvedené je třeba vyložit otázku relativní či absolutní neplatnosti i pro období do 28. 5. 2022 (tedy do období, za jehož právní úpravy smluvní vztah vznikl) jako absolutní neplatnost. Je tomu tak proto, že v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, s přihlédnutím k ustálené judikatuře Soudního dvora EU, zejména pak s přihlédnutím k jeho rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18 na základě eurokonformního výkladu citované zákonné úpravy v § 86 a 87 odst. 1 ZSÚ bylo povinností okresního soudu, aby i bez návrhu a z úřední povinnosti přezkoumal, zda došlo k řádnému splnění předsmluvní povinnosti žalobkyně jako věřitele náležitě posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pokud podle tehdejší úpravy v § 87 odst. 1 ZSÚ byla obsažena jeho věta druhá, tak tuto formulaci věty druhé je třeba vyložit tak, že pouze výslovně stanoví právo (možnost) spotřebitele uplatnit uvedenou námitku neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v tříleté promlčecí době, čímž ale nijak nevylučuje shora dovozený eurokonformní výklad, podle něhož je i přes toto subjektivní právo (možnost) spotřebitele (dána) také úřední povinnost soudu i bez návrhu zkoumat, zda ke splnění uvedené předsmluvní povinnosti poskytovatele úvěru náležitě došlo.14. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.15. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů a ze shora uvedeného dospěl soud k závěru, že uzavřená smlouva je absolutně neplatné, neboť původní věřitel s odbornou péčí neposoudil a neověřil schopnost žalovaného úvěr splácet. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že žádá o úvěr ve výši 80 000 Kč na 84 měsíců se splátkou 1 585 Kč. Dále uvedl, že je zaměstnancem s výší příjmu 30 000 Kč měsíčně, výdaje uvedl ve výši 8 500 Kč měsíčně. Doklad o výši tohoto příjmu nedoložil, nedoložil ani výpis z účtu, ze kterého by výše pravidelného příjmu a pravidelných výdajů vyplývala. I náklady na živobytí započtené ve výši téměř 10 000 Kč měsíčně nemusejí odpovídat, zvláště s ohledem na skutečnost, že žalovaný v době žádosti uváděl bydliště v Praze. Na základě neověření si příjmu a výdajů žalovaného nelze než dospět k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nevyhodnotila schopnost žalovaného úvěr splácet.16. Z výše uvedených důvodu soud smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalobkyni tak nelze přiznat jí požadované plnění, ale pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. V řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným na současnou žalobkyni přešla smlouvou o postoupení pohledávek a že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky dne 16. 10. 2019 ve výši 80 000 Kč, na které žalovaný uhradil 49 600,72 Kč. Dlužná částka tak představuje 30 399,28 Kč, kterou by žalovaný měl zaplatit v době přiměřené jeho možnostem. Soud stanovil žalovanému povinnost dlužnou částku zaplatit do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.17. O povinnosti zaplatit