6 C 121/2025-49 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 26. 8. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 62 776 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku úvěru, který žalovanému poskytla na základě smlouvy o úvěru ze dne 28. 4. 2023, č. , hodnota, její právní předchůdkyně společnost , Anonymizováno, Touto smlouvou byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku 55 776 Kč (jistina 30 000 Kč, úrok ve výši 1 522 Kč, úhrada za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, úhrada za administrativní činnost ve výši 4 154 Kč a úhrada za možnost platit splátky hotově ve výši 5 400 Kč) ve 14měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Poslední splátka měla být uhrazena nejpozději do 28. 6. 2024. Žalovaný zaplatil celkem částku 8 000 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny ve výši 25 883,24 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnut í úvěru ve výši 1 135,27 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 12 568 Kč, úhrady za administrativní činnost ve výši 3 560,92 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 4 628,57 Kč, smluvní pokuty ve výši 15 000 Kč, úroku za období od 29. 6. 2024 do 20. 2. 2025 z dlužné jistiny ve výši 2 282 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 20. 2. 2025 ve výši 4 464,24 Kč. Dále požaduje žalobkyně zákonný úrok z prodlení z částky 27 018,51 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a 8% úrok z částky 25 883,24 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 12. 3. 2025 byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na současnou žalobkyni.2. Žalobkyně byla následně soudem vyzvána, aby doplnila žalobu ohledně skutečností, jakým způsobem před poskytnutím úvěru odborně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. K tomu žalobkyně uvedla, že schopnost žadatele její právní předchůdkyně prověřila na základě pracovní smlouvy, výplatních pásek a potvrzení od zaměstnavatele. Výdaje žalovaného byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně nahlížela též do všech dostupných registrů. Dospěla k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr ve výši 30 000 Kč s měsíční splátkou 3 984 Kč je dostatečná. Právní předchůdkyně žalobkyně počítala s příjmem žalovaného 34 270 Kč (výplatní pásky za leden 2023 ve výši 30 429 Kč čistého, za únor 2023 ve výši 41 629 Kč čistého a za březen 2023 ve výši 30 752 Kč čistého), žalovaný dála předložil pracovní smlouvu z 2. 7. 2018 a dohodu o změně pracovní smlouvy ze dne 30. 12. 2022 a potvrzení o zaměstnaní z 27. 4. 2023. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že náklady na bydlení ve výši 3 500 Kč, náklady na dopravu ve výši 4 860 Kč, žalovaný byl svobodný, bydlí v nájmu, neměl žádné vyživovací povinnosti.3. K jednání nařízeném na den 30. 10. 2025 se právní zástupkyně žalobkyně dostavila, na podané žalobě trvala, další doklady ke zkoumání úvěruschopnosti nepředložila. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud tedy jednal v jeho nepřítomnosti.4. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti:5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 28. 4. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, . – poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že danou částku převzal při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit a vedle ní zaplatit souhrnný poplatek ve výši 25 776 Kč, celkem tedy částku 55 776 Kč, a to vše ve 14měsíčních splátkách po 3 984 Kč. V souhrnném poplatku 25 776 Kč byly zahrnuty následující položky: úrok ve výši 1 522 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 4 154 Kč a inkasní poplatek ve výši 5 400 Kč. V případě porušení povinnosti dlužníka zaplatit jakoukoliv splátku řádně a včas, je dlužník povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z příslušné dlužné částky. Dle dokladů žalobkyně vyplývá, že žalovaný uhradil celkovou částku 8 000 Kč. Výše úroku byla stanovena na 8 % a RPNS na 272,44 % pro délku splácení 14 měsíců.6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným ze společnosti , právnická osoba, . na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 2. 4. 2025.7. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 17. 7. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 71 995,05 Kč nejpozději k 1. 8. 2025.8. Z listinných důkazů předložených žalobkyní vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, na který žalovaný plnil částečně. Žalovaný poskytnutí úvěru, jeho výši a výši splacených částek nijak nesporoval, v řízení zůstal nečinný.9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřena v režimu zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Soud poznamenává, že s účinností od 29. 5. 2022 byla novelou ZSÚ (zákonem číslo 96/2022 Sb.) provedena změna spočívající v uvedení absolutní neplatnosti. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Úvěrová smlouva byla uzavřena až po nabytí účinnosti zákona č. 96/2022 Sb., který stanovuje absolutní neplatnost smlouvy v případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů a ze shora uvedeného dospěl soud k závěru, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, neboť věřitel s odbornou péčí neposoudil a neověřil schopnost žalovaného úvěr splácet. Z žádosti o úvěr vyplývá, že žalovaný je svobodný a má příjem ze zaměstnání, jehož výše byla doložena (cca 35 000 Kč měsíčně). Žalobkyně dále počítala s náklady ve výši 4 860 Kč a s náklady na bydlení ve výši 3 500 Kč. Výdaje žalovaného byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. Nicméně žalobkyně nedoložila ani výpisy z tohoto účtu, ani jeho označení. Nelze tedy vycházet z toho, že účet žalovaného ověřovala. Podle názoru soudu žalobkyně řádně nevyhodnotila schopnost žalovaného úvěr splácet.13. Z výše uvedených důvodů soud smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalobkyni tak nelze přiznat jí požadované plnění, ale pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z.14. Žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, na které žalovaný uhradil 8 000 Kč. Dlužná částka tak představuje 22 000 Kč, kterou by žalovaný měl zaplatit v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož se žalovaný k jednání bez omluvy nedostavil, nemohl soud posoudit jeho schopnosti dlužnou částku splatit, proto vyšel z ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil lhůtu k plnění do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.15. Žalobkyně nemá nárok na zákonné úroky z prodlení, neboť až tímto rozhodnutím je založena povinnost žalovaného k placení dlužné částky a on se dostane do prodlení, pokud ve stanovené lhůtě dlužnou částku nesplatí (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 23 Cdo 101/2023, ze dne 20. 9. 2023).16. Výrokem II. pak soud žalobu zamítl co do zbylé částky 40 776 Kč a co do požadovaných úroků i úroků z prodlení.17. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně domáhala zaplacení částky 62 776 Kč, bylo jí vyhověno co do částky 22 000Kč, žaloba byla zamítnuta co do částky 40 776 Kč, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení by mohly být částečně přiznány žalovanému, ale z obsahu spisu vyplývá, že mu žádné náklady nevznikly. Soud proto nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů tohoto řízení.