8 C 15/2019-51 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že je právní nástupcem společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen , Anonymizováno, či právní předchůdce), se kterou žalovaný uzavřel dne , datum, kupní smlouvu na dodávky palet. Dne 1. 12. 2015 žalovaný objednal u jejího právního předchůdce 2.100 kusů palet za cenu 434.511 Kč. Po převzetí objednávky vystavil právní předchůdce žalobkyně žalovanému fakturu č. , hodnota, ze dne , datum, na 2.100 kusů palet splatnou dne 25. 12. 2015 na částku 434.511 Kč. Žalovaný však právnímu předchůdci žalobkyně dlužnou částku neuhradil. Dne 15. 1. 2016 byla předmětná pohledávka postoupena nejprve na , tituly před jménem, , jméno FO, , která jí dne 4. 12. 2017 postoupila na žalobkyni. Žalovaný dluh nezaplatil ani po předžalobní výzvě. Výdajové pokladní doklady předložené žalovaným o zaplacení předmětné částky ve dvou splátkách ze dne , právnická osoba, . 2016 a ze dne 8. 3. 2016 jsou zfalšované, neboť nesouhlasí ani razítko ani podpis právního předchůdce žalobkyně. Námitka promlčení důvodná není, neboť žalobkyně podala žalobu ve lhůtě splatnosti daňového dokladu podle toho, jak byla splatnost mezi účastníky dohodnuta v kupní smlouvě ze dne , datum, . Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ovlivňuje běh promlčecí lhůty legitimní očekávání účastníků, žalobkyně proto podle předchozí zkušenosti a především na základě kupní smlouvy očekávala, že splatnost se řídí splatností uvedenou na daňovém dokladu. Dále ještě doplnila, že podle § 1963 o. z. byla splatnost kupní ceny dne , datum, a před tímto datem nebyla žalobkyně oprávněna uplatnit svůj nárok na zaplacení kupní ceny u orgánu veřejné moci.2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že s právním předchůdcem žalobkyně obchodoval prostřednictvím pana , jméno FO, . , jméno FO, byl zmocněncem předchůdce žalobkyně a zajišťoval přepravu palet na jeho provozovnu. Jemu osobně předával peníze v hotovosti za každou dodávku, což jmenovaný potvrdil v daňovém řízení před finančním úřadem. Žádná písemná kupní smlouva nebyla, vždy se obchodovalo z ruky do ruky. Od právního předchůdce žalobkyně nikdy neobdržel žádnou výzvu k úhradě nějakého dluhu. Postoupení pohledávky mu nebylo oznámeno. Dále doplnil, že částku, která je předmětem žaloby, zaplatil ve dvou splátkách, a to dne , právnická osoba, . 2016 částku 230.000 Kč a dne 8. 3. 2016 částku 204.511 Kč. K prokázání tohoto tvrzení žalovaný současně předložil originály výdajových pokladních dokladů.3. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.. Podle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. Podle § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu. Podle § 619 odst. 1, 2 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky. Podle § 1958 odst. 1, 2 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1963 odst. 1, 2 je-li obsahem vzájemného závazku podnikatelů povinnost dodat zboží nebo službu za úplatu, je cena splatná, aniž je zapotřebí výzvy k placení, do třiceti dnů ode dne, kdy byla dlužníku doručena faktura nebo jiná výzva podobné povahy, anebo ode dne obdržení zboží nebo služby, podle toho, který z těchto dnů nastal později. Bylo-li však ujednáno převzetí zboží nebo služby, popřípadě ověření, zda bylo řádně splněno, je cena splatná do třiceti dnů ode dne převzetí, popřípadě ověření. To platí i pro závazek podnikatele a veřejnoprávní korporace, popřípadě právnické osoby touto korporací založené, i když nejsou podnikateli. Smluvní strany si mohou ujednat lhůtu splatnosti delší šedesáti dnů jen tehdy, pokud to není vůči věřiteli hrubě nespravedlivé. Je-li však obsahem závazku podnikatele povinnost dodat zboží nebo službu veřejnoprávní korporaci, smluvní strany si mohou ujednat delší dobu splatnosti jen tehdy, pokud je to odůvodněno povahou závazku a lhůta splatnosti nesmí přesáhnout šedesát dní. Podle § 101 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.) pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Podle § 391 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen obch. zák.) u práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného., právnická osoba, dané věci bylo mezi účastníky nesporné, že právní předchůdce žalobkyně dodal žalovanému dle jeho objednávky dne 18. 12. 2015 celkem , hodnota, kusů palet v ceně 171 Kč bez DPH za kus, tedy v částce 434.511 Kč. Sporné bylo, zda tato pohledávka již zanikla splněním dluhu ve dvou výše uvedených splátkách, jak tvrdil žalovaný či nikoli, jak tvrdila žalobkyně, a zda došlo k řádnému postoupení pohledávky na žalobkyni, když tato nepředložila originály smluv o postoupení pohledávek a ani o této skutečnosti právní předchůdce žalobkyně žalovaného neinformoval. Mezi účastníky bylo dále sporné, zda došlo k uzavření písemné kupní smlouvy ze dne , datum, , kterou předložila žalobkyně a žalovaný její platnost popírá a sporným též bylo, zda je žalovaným vznesená námitka promlčení důvodná, či nikoli.5. Z dosud provedených důkazů lze podle názoru podepsaného soudu ohledně uvedených sporných skutečností dospět ke skutkovému závěru toliko ohledně platnosti postoupení pohledávky na žalobkyni. Z výpovědi svědka , jméno FO, ve spojení s žalobkyní předloženými smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2016 a ze dne 4. 12. 2017 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně jím tvrzenou pohledávku vůči žalovanému postoupil na žalobkyni. Přestože žalobkyně nepředložila originály těchto dvou listin, svědek , jméno FO, , který byl zmocněným zástupcem právního předchůdce žalobkyně, jak bylo ostatně mezi účastníky nesporné, výslovně potvrdil, že jím tvrzenou pohledávku vůči žalovanému postoupil na paní , tituly před jménem, , jméno FO, . Potvrdil též, že žalobkyní předložená kopie smlouvy ze dne 15. 1. 2016 je právě tou smlouvou, kterou k postoupení došlo a výslovně uznal svůj podpis na této smlouvě za správný. Jako svědek, a to po poučení podle § 126 o.s.ř. o trestně právních následcích křivé svědecké výpovědi, dále uvedl, že z , tituly před jménem, , jméno FO, byla pohledávka postoupena na žalobkyni a právě pro žalobkyni od žalovaného vymáhal jím tvrzený dluh. Tuto skutečnost prokazuje příjmový pokladní doklad vyplněný tímto svědkem (č. l. 19 spisu). Podle výše citovaného § 1879 o. z. může věřitel postoupit pohledávku i bez souhlasu dlužníka, tedy pro platnost postoupení není třeba oznámit tuto skutečnost dlužníkovi. Námitka žalovaného, že původní věřitel žalovanému neoznámil postoupení pohledávky, a to ani na žalobkyni a ani na jejího právního předchůdce , tituly před jménem, , jméno FO, , tedy nemá žádný vliv na platnost postoupení pohledávky. Důsledkem neoznámení postoupení pohledávky dlužníkovi je pouze a toliko, že dlužník se může zprostit své povinnosti plněním postupiteli (viz § 1882 odst. 1 o. z.). Tento závěr vyplývající přímo z právního předpisu je i součástí soudní judikatury - např. viz právní věta v ASPI k rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. , spisová značka, – „Skutečnost, že notifikace (oznámení, vyrozumění) o postoupení pohledávky nebylo učiněno bez zbytečného odkladu, není z hlediska platnosti postoupení nebo notifikace významná (§ 526 odst. 1 obč. zák. a od 1. 1. 2014 pak zejména ust. § 1882 odst. 1 NOZ, v němž již není lhůta bez zbytečného odkladu upravena).“ Po přezkoumání výše uvedených důkazů, a to jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech, proto dospěl soud k závěru, že jsou prokázány všechny formální zákonné