10 C 210/2020-35 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit shora uvedenou částku s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 2 300 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil předmětnou pohledávku žalobkyni. Žalovaná částka nebyla uhrazena ani na základě předžalobní výzvy. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s vyhlášením rozhodnutí již v rámci podané žaloby, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Mezi původním věřitelem [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, v níž se věřitel zavázal žalovanému poskytnout peněžní prostředky v celkové výši 2 300 Kč bezhotovostním způsobem na účet určený žalovaným. Žalovaný se zavázal uhradit částku 2 300 Kč společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 511,83 Kč do [datum]. Žalovaný dluh nesplácel řádně a včas. Dlužná částka byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný neuhradil dluh ani na základě předžalobní výzvy učiněné žalobkyní dne [datum]. Soud věc posoudil podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Dle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Žalobkyně listinnými důkazy prokázala veškerá tvrzení uvedená v žalobě, proto soud žalobu posoudil jako důvodnou, a to včetně nároku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když žalovaný je v prodlení se splacením peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava, předžalobní výzva a návrh ve věci samé) a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby a dále dle § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 900 Kč částkou 189 Kč. Platební místo bylo určeno dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Odůvodnění rozsudku bylo vyhotoveno ve zkrácené formě dle § 157 odst. 4 o. s. ř.