13 C 100/2020-32 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku uvedenou ve výroku I. tohoto rozhodnutí se zákonným úrokem z prodlení, a to z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně ([anonymizována čtyři slova], dále jen“ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným dne [datum] Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr na úhradu zboží ve výši 10 549 Kč a dále i revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 35 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal, ovšem řádně jej nesplácel. Vzhledem k porušování povinností žalovaného úvěr řádně a včas splácet původní věřitel úvěr k 29. 2. 2020 zesplatnil. Žalovaná částka sestává z jistiny 34 456,61 Kč, smluvní pokuty 620 Kč, poplatků za pojištění 718,80 Kč, úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění úvěru v částce 3 985,64 Kč, poplatků za upomínky 700 Kč a nákladů na vymáhání 50 Kč. Dlužné částky neuhradil žalovaný ani na základě předžalobní výzvy. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v rámci podané žaloby, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny v souladu s § 46b, písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Z předložených listinných důkazů, tj. z úvěrové smlouvy ze dne [datum] ve spojení se všeobecnými obchodními a produktovými podmínkami právního předchůdce žalobkyně a sazebníku poplatků, odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne [datum], potvrzení o čerpání, výpisu z úvěrového účtu a předžalobní výzvy ze dne 26. 3. 2020 má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva, podle níž se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr na zakoupení zboží ve výši 10 549 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet formou 24 měsíčních splátek po 527 Kč včetně poplatků za pojištění. Splátky byly splatné vždy k 17. dni příslušného měsíce počínaje od [datum], měsíční splátka včetně poplatku za pojištění činila 553 Kč. Žalovaný celý úvěr čerpal dne [datum], roční úroková výše byla stanovena na 18,11 % ročně. Dle smluvních ujednání shora uvedené úvěrové smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému i revolvingový úvěr, z jehož rámce žalovaný vyčerpal celkem 23 600 Kč. Roční úroková výše byla stanovena na 18,07 % ročně. Žalovaný nehradil splátky úvěru včas a řádně, proto původní věřitel přistoupil v souladu s čl. VII odst. 3 obchodních podmínek k zesplatnění úvěru k 29. 2. 2020. K tomu dni pak činila dlužná pohledávka jistinu ve výši 34 456,61 Kč, smluvní pokutu 620 Kč, poplatky za pojištění 718,80 Kč, úrok kapitalizovaný ke dni zesplatnění úvěru ve výši 3 985,64 Kč, náklady na upomínky 700 Kč, náklady spojené s vymáháním ve výši 50 Kč, tj. celkem 40 531,05 Kč. Z čl. VII. 5 obchodních podmínek vyplývá, že ke dni zesplatnění úvěru se splatné příslušenství pohledávky stává součástí jistiny. Dlužné částky žalovaný nehradil ani na základě předžalobní výzvy, kde byl i upozorněn na možnost soudního vymáhání dluhu. Žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení ze dne [datum]. Na základě shora uvedených skutkových závěrů soud věc posoudil v souladu s § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1977 o. z. poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Dle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z. a toto postoupení zakládá její aktivní legitimaci k vedení sporu. Žalobkyně prokázala, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný sjednali smlouvu o úvěru dle ust. § 2395 o. z., na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému finanční prostředky, které žalovaný v rozporu se smluvními ujednáními dosud v plné výši neuhradil. Svoji povinnost zaplatit dosud neuhrazenou část úvěru žalovaný nesplnil ani po zaslání předžalobní výzvy žalobkyně, proto soud žalobě co do žalované jistiny včetně nákladů na vymáhání zcela vyhověl, stejně jako co do úroku z prodlení specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku, který byl požadován v souladu s § 1970 o. z. a ve výši dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 798 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 620 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 40 531,05 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla povinna uhradit podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soudní poplatek za žalobu ve výši 1 620 Kč (pol. 2., bod 1c Sazebníků poplatků) a dosud byla uhrazena pouze částka 1 462 Kč, soud žalobkyni uložil uhradit tento doplatek ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.