13 C 105/2020-36 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku uvedenou ve výroku I. tohoto rozhodnutí se zákonným úrokem z prodlení, a to z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně ([právní předchůdce žalobkyně] [anonymizována tři slova], dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným dne [datum] Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce 35 000 Kč. Výše prvního čerpání byla stanovena na základě dohody smluvních stran tak, že žalovaný čerpal částku 4 375 Kč dne 10. 10. 2021, kdy původní věřitel uhradil za žalovaného kupní cenu za vybrané zboží. Nad rámec tohoto prvního čerpání dále žalovaný čerpal úvěr až do výše 75 185 Kč. Úvěr měl žalovaný splácet formou pravidelných měsíčních částek, roční úroková sazba byla sjednána ve výši 23,76 % ročně. Vzhledem k porušování povinností žalovaného úvěr řádně a včas splácet původní věřitel úvěr k 29. 2. 2020 zesplatnil. Žalovaná částka sestává z jistiny 34 442,74 Kč, smluvní pokuty 620 Kč, úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění úvěru v částce 4 177,16 Kč, poplatků za upomínky 700 Kč a nákladů na vymáhání 50 Kč. Dlužné částky neuhradil žalovaný ani na základě předžalobní výzvy. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v rámci podané žaloby, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny v souladu s § 46b, písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Z předložených listinných důkazů, tj. z úvěrové smlouvy ze dne [datum] (včetně dodatku z téhož dne) ve spojení se všeobecnými obchodními a produktovými podmínkami a sazebníkem poplatků právního předchůdce žalobkyně, odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 27. 1. 2020, potvrzení o čerpání, výpisu z účtu a čerpání úvěru a předžalobní výzvy ze dne 26. 3. 2020 má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru. Podle uzavřené smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového rámce 35 000 Kč, a žalovaný se zavázal hradit úvěr včetně smluvního úroku ve výši 23,76 % ročně v měsíčních splátkách 5 % z aktuálně dlužné částky stanovené k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, vždy však nejméně v částce 500 Kč. Žalovaný dne 10. 10. 2017 čerpal částku 4 375 Kč, dne 29. 11. 2018 částku 35 540 Kč, dne 11. 3. 2019 částku 3 945 Kč, dne 3. 6. 2019 částku 30 000 Kč, dne 26. 6. 2019 částku 5 000 Kč a dne 9. 8. 2019 částku 700 Kč. Žalovaný nehradil úvěr včas a řádně, proto původní věřitel přistoupil v souladu s čl. VII odst. 3 všeobecných obchodních podmínek k zesplatnění úvěru k 29. 2. 2020. K tomuto dni pak činila dlužná pohledávka dosud neuhrazenou jistinu ve výši 34 442,74 Kč, smluvní pokutu 620 Kč, úrok kapitalizovaný ke dni zesplatnění úvěru ve výši 4 177,16 Kč, náklady na upomínky 700 Kč, náklady spojené s vymáháním ve výši 50 Kč, tj. celkem 39 989,90 Kč. Z čl. VII. 5 všeobecných obchodních podmínek vyplývá, že ke dni zesplatnění úvěru se splatné příslušenství pohledávky stává součástí jistiny. Žalovaná pohledávka byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] [anonymizováno] [rok], postoupení bylo oznámeno žalovanému. Dlužné částky žalovaný nehradil ani na základě předžalobní výzvy, kde byl upozorněn i na možnost soudního vymáhání dluhu. Na základě shora uvedených skutkových závěrů soud věc posoudil v souladu s § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1977 o. z. poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Dle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z. a toto postoupení zakládá její aktivní legitimaci k vedení sporu. Žalobkyně prokázala, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný sjednali smlouvu o úvěru dle ust. § 2395 o. z., na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému finanční prostředky, které žalovaný v rozporu se smluvními ujednáními dosud v plné výši neuhradil. Svoji povinnost zaplatit dosud neuhrazenou část úvěru žalovaný nesplnil ani po zaslání předžalobní výzvy žalobkyně, proto soud žalobě co do žalované jistiny včetně nákladů na vymáhání zcela vyhověl, stejně jako co do úroku z prodlení specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku, který byl požadován v souladu s § 1970 o. z. a ve výši dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 776 Kč Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku za žalobu ve výši 1 598 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 39 989,90 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla povinna uhradit podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soudní poplatek za žalobu ve výši 1 598 Kč (pol. 2., bod 1c Sazebníků poplatků) a dosud byla uhrazena pouze částka 1 431 Kč, soud žalobkyni uložil uhradit tento doplatek ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.