13 C 116/2020-21 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se žalobou domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit shora uvedenou částku s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba] [anonymizována dvě slova]) a žalovaným, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 2 500 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil žalovanou pohledávku žalobkyni. Žalovaná částka nebyla uhrazena ani na základě předžalobní výzvy. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s vyhlášením rozhodnutí již v rámci podané žaloby, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, v níž se věřitel zavázal žalovanému poskytnout peněžní prostředky v celkové výši 2 500 Kč, a to bezhotovostním způsobem na účet určený žalovaným. Ke dni podání žaloby žalovaný neuhradil dlužnou částku 750 Kč. Žalovaná částka byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný neuhradil dluh ani na základě předžalobní výzvy učiněné žalobkyní dne 19. 5. 2020. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu soud věc posoudil v souladu s § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Dle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Žalobkyně listinnými důkazy prokázala veškerá tvrzení v žalobě, proto soud žalobu posoudil jako důvodnou, a to včetně nároku žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení dle ust. § 1970 o. z. a ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení se splacením peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava, předžalobní výzva a žaloba) a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 900 Kč částkou 189 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. Odůvodnění rozsudku bylo vyhotoveno ve zkrácené formě dle § 157 odst. 4 o. s. ř.