4 C 208/2020-15 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Tvrdila, že je hlavním městem Prahou oprávněna k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací včetně jejich umisťování na střeženém parkovišti a hlídání. Dne [datum] provedla žalobkyně technický úkon s motorovým vozidlem [registrační značka], tedy odtah a vozidlo umístila na parkoviště provozované žalobkyní, kde si jej žalovaný poté vyzvedl. Následně se pokusila žalovaného kontaktovat, kdy jej vyzvala k úhradě částky za provedený technický úkon dle příslušného nařízení hlavního města Prahy. Žalovaný však do dne podání žaloby dlužnou částku neuhradil. Poslední výzva k úhradě mu byla zaslána dne [datum]. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila s tímto postupem souhlas, žalované soud zaslal výzvu k vyjádření s tím, že je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se k věci nevyjádřil, proto soud rozhodoval bez nařízení jednání. Na základě předložených listinných důkazů, a to zejména z protokolu o odtahu vozidla [číslo] má soud za prokázané, že dne [datum] došlo k technickému úkonu, spočívajícím v odtahu vozidla na pokyn strážníka Městské policie hl. m. [obec] a v jeho dočasném umístění na parkovišti provozovaným žalobkyní. Jednalo se přitom o vozidlo [registrační značka] ve vlastnictví žalovaného, jak vyplývá z předloženého protokolu a z uznání dluhu žalovaným ze dne [datum] O provedení technického úkonu bylo rozhodnuto na základě ustanovení § 27 zákona č. 361/2000 Sb., zákon o silničním provozu, v tehdy platném znění. Oprávnění žalobkyně provádět odtahy vozidel a technické úkony vyplývá z čl. VI bodu 2.6 Zřizovací listiny Správy služeb hlavního města Prahy. Z Nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti je zřejmé, že cena za technický úkon provedený s vozidlem činí 1 900 Kč za odtah a 250 Kč za střežení vozidla na parkovišti (parkovné). Z uznání dluhu ze dne [datum] pak vyplývá, že žalovaný uznal dluh ve výši 2 150 Kč a zavázal se jej uhradit do 30 dnů od podpisu uznání, tj. do [datum]. Předžalobní výzvou ze dne [datum] byl žalovaný upomínán o zaplacení dlužné částky s tím, že pro případ nezaplacení bude dluh vymáhán soudní cestou. Právně soud věc posoudil podle ust. § 27 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o silničním provozu“), ve znění účinném v době provedení technického úkonu. Podle odst. 5 citovaného ustanovení zákona o silničním provozu, o odstranění vozidla, které neoprávněně stojí na vyhrazeném parkovišti, rozhodne policista nebo strážník obecní policie; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele. Žalobkyně prokázala, že žalovaný porušil právní povinnost tím, že nerespektoval zákaz zastavení stání daný ustanovením § 27 odst. 1 písm. o) zákona o silničním provozu a žalobkyni tak vzniklo právo na úhradu nákladů spojených s odstraněním vozidla v souladu se shora citovanými ustanoveními. Soud proto žalobkyni přiznal právo na úhradu dlužné částky ve výši 2 150 Kč, která vyplývá z Nařízení hl. m. [obec] o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, spolu s úrokem z prodlení, na který má právo podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 150 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.