4 C 83/2020-49 — Okresní soud v Táboře

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplaceného úvěru, který žalované žalobkyně poskytla na základě smlouvy o úvěru reg. [číslo] ze dne [datum]. Žalovaná dle uvedené smlouvy čerpal finanční prostředky, avšak v důsledku jeho prodlení se splácením úvěru žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou dopisem ze dne 5. 2. 2020 k zaplacení dlužné částky. Ke dni podání žaloby představovala pohledávka žalobkyně celkem částku 20 686,22 Kč, sestávající z jistiny úvěru po splatnosti ve výši 19 436,22 Kč, poplatků ve výši 1 250 Kč a dále příslušenství, které je tvořeno řádným úvěrovým úrokem ke dni podání žaloby ve výši 2 507,99 Kč a zákonným úrokem z prodlení ke dni podání žaloby ve výši 529,14 Kč. Žalovaná byla písemně vyzvána k zaplacení dlužné částky výzvou ze dne 13. 3. 2020, dosud však ničeho neuhradila. 2. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal účastníkům výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neměli žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], všeobecných obchodních podmínek, dokladu o čerpání úvěru, historického výpisu, a výzvy k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky ze dne 5. 2. 2020 vyplývá, že na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, který žalovaná čerpala dne [datum] ve výši 29 510 Kč (zbylá část 490 Kč byla zaúčtována na poplatek za zpracování úvěru) bezhotovostně převodem na účet. Žalovaná se zavázala dle úvěrové smlouvy vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvenými úroky ve výši 12,90 % p.a. v pravidelných 36 měsíčních anuitních splátkách ve výši 1 034 Kč. Počínaje dnem 20. 10. 2017 byla žalovaná povinna splácet vyčerpanou jistinu úvěru v uvedených měsíčních splátkách splatných vždy do 20. dne v kalendářním měsíci, tak že vyčerpaná jistina měla být nejpozději do dne 20. 8. 2020 zaplacena. Žalovaná poskytnutý úvěr řádně nesplácela, když se dostala se splácením úvěru do prodlení a dlužné splátky neuhradila ani přes upomínku žalobkyně ze dne 26. 3. 2019. Žalobkyně proto výzvou k okamžitému splacení úvěrové pohledávky ze dne 5. 2. 2020 zesplatnila úvěr a poskytla žalované k jeho zaplacení lhůtu do 18. 2. 2020. Ke dni podání žaloby dosud není uhrazena jistina úvěru ve výši 19 436,22 Kč, poplatky ve výši 1 250 Kč, úroky z úvěru ve výši 2 507,99 Kč a úrok z prodlení ve výši 529,14 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 13. 3. 2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu s tím, že pro případ nezaplacení budou pohledávky žalobkyně vymáhány soudní cestou. 4. Právně soud věc posoudil podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1802 a násl. téhož zákona pak byl posouzen nárok na úroky. Podle ust. § 1977 občanského zákoníku, poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle ustanovení ust. § 1751 téhož zákona, lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. 5. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byly řádně uzavřená smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky a náklady. Žalovaná však svému závazku plnit řádně a včas nedostála a ocitla se tak s placením splátek v prodlení. Žalovaná byla vyzvána žalobkyní v souladu s ust. § 1977 občanského zákoníku, aby dlužné částky a předepsané úroky zaplatila, v opačném případě byla žalobkyně oprávněna úvěry zesplatnit a od smluv odstoupit. Žalovaná však přes poskytnutou lhůtu k plnění, svou povinnost zaplatit nesplnila a dluží žalované částky včetně příslušenství tak, jak je specifikováno shora. 6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované jistiny a poplatků, tak i co do úroku z úvěru a také úroku z prodlení uplatněného ve výši dle vl. nař. 351/2013 Sb. Závěrem soud dodává, že smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, což znamená, že není závislá na bezprostředním plnění dlužníkovi. Z toho důvodu bylo na žalované, aby při prokázání vzniku smluvního vztahu tvrdila a také prokazovala, kdy a jak dlužné částky vyrovnala. Není již proto třeba dále při totální pasivitě žalované verifikovat, zda, kdy a příp. jakou částku tato uhradila. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšná žalobkyně má právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení v dané věci představují odměnu právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby v částce 900 Kč (1 úkon právní služby 300 Kč - § 14b odst. 1 bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb.), paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, to je 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb.), 21 % DPH ve výši 252 Kč a soudní poplatek ve výši 828 Kč, celkem 2 280 Kč. Platební místo pro náhradu nákladů řízení vyplývá z § 149 odst. 1 o.s.ř. 8. Výrok o povinnosti žalované zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Táboře, doplatek soudního poplatku ve výši 207 Kč se opírá o ustanovení položky 2 bodu 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle kterého pokud nebyl vydán elektronický platební rozkaz, doměří soud poplatek podle položky 1, v daném případě podle položky 1 bod 1. písm. b) sazebníku, přičemž poplatková povinnost vzniká podle ust. § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., až v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé a dle výsledku předmětného sporu. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, proto je k zaplacení doplatku soudního poplatku povinna žalovaná.