10 C 169/2020-33 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se domáhá uložení povinnosti žalované zaplatit shora uvedenou částku s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi původním věřitelem ([právnická osoba] [anonymizována dvě slova]) a žalovanou, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalované úvěr ve výši 1 000 Kč. Původní věřitel postoupil žalovanou pohledávku [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a tato následně žalobkyni. Žalovaná částka nebyla uhrazena ani na základě předžalobní výzvy. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s vyhlášením rozhodnutí již v rámci podané žaloby, žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Mezi původním věřitelem ([právnická osoba] [anonymizována dvě slova]) a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, v níž se věřitel zavázal žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 1 000 Kč. Tato částka byla původním věřitelem poukázána na účet žalované dne [datum] a tato se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit do [datum]. Na dlužnou částku však neuhradila ničeho. Žalovaná částka byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaná neuhradila dlužnou částku ani na základě předžalobní výzvy učiněné žalobkyní dne [datum]. Na základě shora uvedených skutkových závěrů soud věc posoudil v souladu s § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Dle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Vzhledem k tomu, že žalobkyně předloženými listinnými důkazy prokázala tvrzení uvedená v žalobě, soud žalobě zcela vyhověl. Důvodným je i nárok žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná je v prodlení se zaplacením svého peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Odůvodnění rozsudku bylo vyhotoveno ve zkrácené formě dle § 157 odst. 4 o. s. ř.