10 C 172/2021-28 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku uvedenou ve výroku tohoto rozsudku spolu s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) a žalovaným dne [datum] Touto smlouvou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 58 181 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách sjednaných smlouvou včetně úroku ve výši 17,90 % ročně a poplatků souvisejících s poskytnutím úvěru a jeho správou. Žalovaný úvěr čerpal, avšak dostal se do prodlení s jeho splácením. Právní předchůdce žalobkyně proto prohlásil celý úvěr k [datum] za splatný, k tomuto dni byla dlužná jistina vyčíslena na 42 874,77 Kč. Žalovaný po zesplatnění uhradil ještě částku 20 570 Kč, která byla zaúčtována na poplatky a příslušenství, tj. ke dni podání žaloby představuje žalovaná částka jistinu úvěru ve výši 29 400,31 Kč. Žalovaný byl upomínán o zaplacení dluhu, ke dni podání žaloby však již ničeho neuhradil. Následně došlo k postoupení pohledávky žalobkyni, která nyní požaduje úhradu dlužné jistiny a dále příslušenství ve formě sjednaného úroku a zákonného úroku z prodlení. Vzhledem k tomu, že bylo možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně vyjádřila svůj souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k výzvě nevyjádřil, soud proto rozhodoval na základě obsahu spisu. V dané věci soud zjistil z předložených listin, a to ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], potvrzení právního předchůdce žalobkyně o čerpání úvěru, rozhodnutí o zesplatnění úvěru ze dne [datum] a výpisu z účtu žalovaného, že mezi právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru. Právní předchůdce žalobkyně se zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 58 181 Kč a žalovaný se zavázal splatit tento úvěr včetně smluvního úroku ve výši 17,9 % ročně pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 258 Kč. Žalovaný úvěr čerpal v plné výši. S ohledem na prodlení žalovaného s jeho splácením byl úvěr zesplatněn k [datum]. Ke dni podání žaloby činil dluh na jistině částku 29 400,31 Kč. Žalovaný neuhradil na svůj shora specifikovaný dluh ničeho a právní předchůdce žalobkyně proto pohledávku postoupil žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno sdělením ze dne [datum]. Výzvou ze dne [datum] byl žalovaný upomínán o zaplacení dluhu a zároveň byl upozorněn na možnost jeho soudního vymáhání. Na základě shora uvedených skutkových závěrů soud věc posoudil v souladu s § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1977 o. z. poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Dle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Soud dospěl k závěru, že pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z. a toto postoupení zakládá její aktivní legitimaci k vedení sporu. Žalobkyně prokázala, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 2395 o. z., na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému finanční prostředky, které žalovaný v rozporu se smluvními ujednáními dosud v plné výši neuhradil. Proto soud žalobě co do žalované jistiny zcela vyhověl, stejně jako co do smluvního úroku a úroku z prodlení specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku, který byl požadován v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 923 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 471 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 400,31 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.