10 C 192/2021-94 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost uhradit jí částku 125 300 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností , právnická osoba, , IČO , IČO, ) a žalovanou. Původní věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 60 000 Kč. Tuto částku převzala žalovaná v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se kromě vrácení jistiny úvěru zavázala uhradit původnímu věřiteli i úrok a poplatky v souhrnné výši 50 400 Kč. Celkovou dlužnou částku 110 400 Kč se zavázala žalovaná zaplatit v 16 měsíčních splátkách po 6 900 Kč. Splátky však žalovaná nehradila řádně a včas, proto se stal celý závazek splatný k 20. 1. 2019. Podanou žalobou žalobkyně požadovala zaplatit dosud neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 60 000 Kč, smluvní pokutu ve výši 31 000 Kč, dosud neuhrazené poplatky za služby 24 402 Kč, úrok z úvěru ve výši 11,16 % ročně a zákonný úrok z prodlení, částečně kapitalizovaný ke dni 20. 5. 2020 částkou 8 892,86 Kč. Žalobkyni byly pohledávky za žalovanou postoupeny na základě smlouvy ze dne 24. 6. 2020 uzavřené mezi společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, a žalobkyní. Dlužné částky neuhradila žalovaná ani na základě předžalobní výzvy.V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 1 000 Kč na smluvní pokutě. Soud proto podle § 96 odst. 2, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) výrokem II. tohoto rozsudku řízení v uvedeném rozsahu zastavil.Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, , předpisu splátek a transakční historie má soud prokázáno, že mezi původním věřitelem (společností , právnická osoba, , IČO , IČO, ) a žalovanou byla dne , datum, uzavřena úvěrová smlouva, na základě níž původní věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 60 000 Kč. Součástí smluvních ujednání byl i závazek žalované zaplatit věřiteli v souvislosti s poskytnutím úvěru poplatky a úrok v celkové výši 50 400 Kč. Celkovou dlužnou částku 110 400 Kč měla žalovaná splatit celkem v 16 měsíčních splátkách po 6 900 Kč. Smluvně bylo ujednáno, že pokud nebudou dlužníkem splátky hrazeny řádně a včas, je dlužník povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Dále se smluvní strany dohodly, že žalovaná zaplatí okamžitě neuhrazenou část jistiny v případě, že se ocitne v prodlení se zaplacením jakékoliv splátky řádně a včas. Součástí smluvních ujednání je i potvrzení žalované, že převzala v hotovosti v den podpisu smlouvy celou částku úvěru ve výši 60 000 Kč. Nárok věřitele na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné částky v případě prodlení dlužníka se splácením dluhu byl sjednán v čl. V.4. smlouvy. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení neuhrazené jistinu úvěru ve výši 60 000 Kč, smluvní pokuty ve výši poloviny částky poskytnuté žalované, tj. 30 000 Kč, dosud neuhrazených poplatků za služby ve výši 24 402 Kč a také úroku z úvěru ve výši 11,16 % ročně a zákonného úroku z prodlení, který žalobkyně částečně kapitalizovaný ke dni 20. 5. 2020 částkou 8 892,86 Kč. Ze smlouvy o postoupení ze dne 24. 6. 2020 včetně přílohy 1 - seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení vyplývá, že žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni. Z výzvy ze dne 1. 4. 2021 soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalované výzvu k zaplacení shora uvedených dlužných částek a upozornila žalovanou na možnost jejich soudního vymáhání.Při právní kvalifikaci vycházel soud z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Z výše uvedeného učinil soud závěr, že pohledávky právního předchůdce žalobkyně byly postoupeny žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z., což zakládá její aktivní legitimaci k vedení sporu. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru dle § 2395 o. z., na základě níž právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku ve výši 60 000 Kč a žalovaná se ji zavázala splácet měsíčními splátkami spolu se sjednanými úroky a poplatky. Neuhrazení splátek řádně a včas je tedy ze strany žalované porušením smluvní a zákonné povinnosti, v důsledku níž se stal závazek žalované splatným v plné výši. Vzhledem k tomu, že žalovaná dosud neuhradila jistinu ve výši 60 000 Kč a sjednané poplatky ve výši 24 402 Kč, soud žalované uložil tuto částku žalobkyni uhradit, stejně jako smluvní pokutu, na kterou vznikl porušením povinností žalované žalobkyni nárok na základě uzavřené smlouvy o úvěru ve výši 30 000 Kč a smluvního úroku ve výši uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, proto je důvodným též nárok žalobkyně § 1970 o. z. na zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 36 501,65 Kč, přičemž tato částka představuje 98,4 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 99,2 % a úspěchu žalované v rozsahu 0,8 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 617 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 125 300 Kč sestávající z částky 6 140 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava, výzva, žaloba a účast na soudním jednání dne 18. 11. 2021) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. Úkon - doplnění žaloby a částečné zpětvzetí ze dne 18. 8. 2021 byl učiněn k výzvě soudu pro vady žaloby a procesní zavinění na částečném zastavení řízení je na straně žalující, proto za tento úkon nelze žalobkyni náhradu přiznat. V souvislosti s cestou realizovanou k soudnímu jednání dne 18. 11. 2021 náleží žalobkyni náhrada cestovného jejího zástupce ze sídla advokáta k procesnímu soudu ve výši 1 081,47 Kč. Představuje náhradu za 110 ujetých km v částce 681,47 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 375/2021 Sb. při průměrné spotřebě 6,6 l/100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 375/2021 Sb.) a podle § 14 a.t. náleží žalobkyni i náhrada za ztrátu času stráveného zástupcem na cestě k procesnímu soudu a zpět v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč a také daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 26 841,47 Kč ve výši 5 636,71 Kč.