10 C 196/2021-15 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku uvedenou ve výroku tohoto rozsudku spolu s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) a žalovanou dne [datum] Touto smlouvou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 249 749 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách sjednaných smlouvou včetně úroku ve výši 8,90 % ročně a poplatků souvisejících s poskytnutím úvěru a jeho správou. Žalovaná úvěr čerpala, avšak dostala se do prodlení s jeho splácením. Právní předchůdce žalobkyně proto prohlásil celý úvěr k [datum] za splatný, k tomuto dni byla dlužná částka vyčíslena na částku 213 815,65 Kč. Žalovaná byla upomínána o zaplacení dluhu, ke dni podání žaloby však již ničeho neuhradila. Následně došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, která nyní požaduje úhradu dlužné jistiny a dále příslušenství ve formě sjednaného úroku a zákonného úroku z prodlení. Vzhledem k tomu, že bylo možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně vyjádřila svůj souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v rámci podané žaloby, žalovaná se k výzvě nevyjádřila, soud proto rozhodoval na základě obsahu spisu. V dané věci soud zjistil z předložených listin, a to ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], potvrzení právního předchůdce žalobkyně o čerpání úvěru, rozhodnutí o zesplatnění úvěru ze dne [datum] a výpisu z účtu žalované, že mezi právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru. Právní předchůdce žalobkyně se zavázal žalované poskytnout úvěr ve výši 249 749 Kč a žalovaná se zavázala splatit tento úvěr včetně smluvního úroku ve výši 8,9 % ročně pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3 976 Kč. Žalovaná úvěr čerpala v plné výši. S ohledem na prodlení žalované s jeho splácením byl úvěr zesplatněn k [datum]. Ke dni zesplatnění činil dluh na jistině částku 213 815,65 Kč. Žalovaná neuhradila na svůj shora specifikovaný dluh ničeho a právní předchůdce žalobkyně proto pohledávku postoupil žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalované oznámeno sdělením ze dne [datum]. Výzvou ze dne [datum] žalovaná upomínána o zaplacení dluhu a zároveň byla upozorněna na možnost jeho soudního vymáhání. Na základě shora uvedených skutkových závěrů soud věc posoudil v souladu s § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1977 o. z. poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Dle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Soud dospěl k závěru, že pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z. a toto postoupení zakládá její aktivní legitimaci k vedení sporu. Žalobkyně prokázala, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná sjednali smlouvu o úvěru dle § 2395 o. z., na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované finanční prostředky, které žalovaná v rozporu se smluvními ujednáními dosud v plné výši neuhradila. Proto soud žalobě co do žalované jistiny zcela vyhověl, stejně jako co do smluvního úroku a úroku z prodlení specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku, který byl požadován v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 42 965,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 553 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 213 815,65 Kč sestávající z částky 9 180 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28 440 Kč ve výši 5 972,40 Kč.