10 C 208/2021-16 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 5 878 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému půjčku ve výši 13 000 Kč, kterou převzal žalovaný v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit původnímu věřiteli v souvislosti s půjčkou i souhrnný poplatek ve výši 10 868 Kč. Celkovou dlužnou částku se zavázal žalovaný hradit v 60 týdenních splátkách po 403 Kč, splátky však nehradil řádně a včas. Smlouva zanikla k [datum], žalovaný uhradil splátky v celkové výši 17 990 Kč. Dle tvrzení žalobkyně zůstala neuhrazena pouze jistina ve výši 5 878 Kč. Shora specifikovaná pohledávka byla postoupena s účinností k [datum] žalobkyni. Žalovaný ke dni podání žaloby na dlužné částky ničeho dalšího neuhradil. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v rámci podané žaloby, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval dle obsahu spisu. Z předložených listinných důkazů vyplývá, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč. Součástí smluvních ujednání byl i závazek žalovaného zaplatit věřiteli v souvislosti s půjčkou souhrnný poplatek ve výši 10 868 Kč. Celkovou částku měl žalovaný splácet celkem v 60 týdenních splátkách po 403 Kč, první splátka byla splatná sedmého dne od data uzavření této smlouvy a každá následující splátka vždy do konce dalšího následujícího týdenního období. Dle č.l. 5 smluvních podmínek shora specifikované smlouvy o půjčce se smluvní strany dohodly, že jakékoliv splátky zaplacené dlužníkem se budou započítávat nejprve na souhrnný poplatek a teprve po úplném uhrazení částky souhrnného poplatku budou započítány na vlastní část půjčky. Součástí smluvních ujednání je i potvrzení žalovaného, že převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy celou půjčenou částku ve výši 13 000 Kč. Žalovaný na určené splátky uhradil ke dni postoupení pohledávky celkem částku 17 990 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy 1 - seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení z téhož dne vyplývá, že žalovaná pohledávka byla postoupena s účinností od [datum] žalobkyni. Z výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k zaplacení shora uvedené dlužné částky. Po právní stránce soud v této věci přihlédl k § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), kdy smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, stejně tak jako k § 658 obč. zák. Podle § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z. a toto postoupení zakládá její aktivní legitimaci k vedení sporu. Podaná žaloba není však důvodná. Na základě shora specifikované smlouvy o půjčce se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně v souvislosti s půjčkou i souhrnný poplatek ve výši 10 868 Kč. V této části je však uzavřená smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. pro neurčitost a nesrozumitelnost. Obč. zák. v § 658 odst. 1 umožňoval sjednat při peněžité půjčce úroky, z předmětných smluv však nevyplývá, zda souhrnný poplatek je paušalizovaným úrokem nebo jaké jiné složky poplatek obsahuje, z jakých položek se skládá (závěru, že těchto položek bude více nasvědčuje označení poplatku jako„ souhrnného“), za co jsou jednotlivé položky účtovány a v jaké výši. Dále je nutné poukázat na požadavky na obsah smluv, kterými se sjednává spotřebitelský úvěr, stanovené v § 4 odst. 2 písm. d) zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, účinného v době uzavření smlouvy o půjčce, kdy použitá specifikace souhrnného poplatku v uzavřené smlouvě rovněž tyto podmínky nesplňuje. V souvislosti s absolutní neplatností smluvních ujednání o souhrnném poplatku soud proto žalobu zamítl, neboť žalobkyně se domáhá zaplacení nedoplatku jistiny ve výši 5 878 Kč za situace, kdy žalovaný ještě před podáním žaloby zaplatil dle shora specifikované smlouvy o půjčce na splátky, jejichž součástí byl i souhrnný poplatek, částku 17 990 Kč, tj. jistina ve výši 13 000 Kč je tak již zcela uhrazena. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal, neboť žalovanému, který byl ve věci plně úspěšný, v řízení žádné náklady nevznikly.