10 C 220/2021-17 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost uhradit jí částku 30 979 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností [právnická osoba], [IČO]) a žalovanou. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku ve výši 26 000 Kč, kterou převzala žalovaná v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se dále zavázala uhradit původnímu věřiteli úrok a poplatky v souhrnné výši 21 278 Kč. Celkovou dlužnou částku 47 278 Kč se zavázala žalovaná uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 3 377 Kč. Splátky však žalovaná nehradila řádně a včas, proto se stal celý závazek splatným k [datum]. Žalobkyni byly pohledávky za žalovanou postoupeny na základě smlouvy ze dne [datum]. Podanou žalobou požaduje zaplatit na jistině částku 13 474,67 Kč, dále neuhrazenou část sjednaných poplatků ve výši 9 325,21 Kč, smluvní pokutu ve výši 8 179,12 Kč, náklady spojené s uplatněním 768 Kč a další příslušenství specifikované ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Dlužné částky neuhradila žalovaná ani na základě předžalobní výzvy. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v rámci podané žaloby, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], žádosti o úvěr má soud prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne [datum] uzavřena úvěrová smlouva, na základě níž původní věřitel poskytl žalované částku 26 000 Kč. Součástí smluvních ujednání byl i závazek žalované zaplatit věřiteli v souvislosti s poskytnutím úvěru poplatky a úrok. Celkovou dlužnou částku ve výši 47 278 Kč měla žalovaná splatit celkem v 14 měsíčních splátkách po 3 377 Kč. Dle smluvních ujednání pokud nebudou dlužníkem splátky hrazeny řádně a včas, je dlužník povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Žalobou požaduje žalobkyně zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z nesplacené jistiny pohledávky denně, a to za období od [datum] do [datum], tj. ve výši 8 179,12 Kč. Dále se smluvní strany dohodly, že žalovaná se zavazuje zaplatit okamžitě neuhrazenou část jistiny v případě, že se ocitne v prodlení se zaplacením jakékoliv splátky řádně a včas. Součástí smluvních ujednání je i potvrzení žalované, že převzala v hotovosti v den podpisu smlouvy celou částku úvěru ve výši 26 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení ze dne [datum] včetně přílohy 1 - seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení vyplývá, že žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni. Z výzvy ze dne [datum] vč. podacího archu soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalované výzvu k zaplacení shora uvedených dlužných částek a žalovaná byla zároveň upozorněna na možnost soudního vymáhání pro případ jejich nezaplacení. Při právní kvalifikaci vycházel soud z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Dle § 513 o. z. jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Z výše uvedeného učinil soud závěr, že pohledávky právního předchůdce žalobkyně byly postoupeny žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z., což zakládá její aktivní legitimaci k vedení sporu. Mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně došlo k uzavření smlouvy o úvěru dle § 2395 o. z., na základě níž právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku ve výši 26 000 Kč a žalovaná se ji zavázala splácet měsíčními splátkami spolu se sjednanými úroky a poplatky. Neuhrazení splátek řádně a včas je tedy ze strany žalované porušením smluvní a zákonné povinnosti, v důsledku níž se stal její závazek splatným v plné výši. Vzhledem k tomu, že žalovaná dosud neuhradila část jistiny ve výši 13 476,67 Kč a poplatků ve výši 9 325,21 Kč, soud žalované uložil tyto částky žalobkyni uhradit, a to včetně smluvní pokuty, na kterou vznikl porušením povinností žalované žalobkyni nárok na základě uzavřené smlouvy o úvěru ve výši 8 179,12 Kč, smluvního úroku v celkové výši 4 039,40 Kč a nákladů vynaložených žalobkyní na uplatnění pohledávky v celkové výši 768 Kč. Žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, proto je důvodným též nárok žalobkyně § 1970 o. z. na zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 692 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 240 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 979 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla podle Sazebníku poplatků k zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, pol. 2 bod 1c) povinna z žalované částky uhradit soudní poplatek v celkové výši 1 240 Kč, ovšem zaplaceno bylo pouze 867 Kč při podání návrhu na vydání el. platebního rozkazu, soud nyní uložil žalobkyni uhradit doplatek ve výši 373 Kč (výrok III. rozsudku).