10 C 232/2020-20 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku 20 700 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel se [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem v souhrnné výši 11 100 Kč v 58 týdenních splátkách 450 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátku uhradil dne [datum]. Kromě práva na úhradu dlužné částky vzniklo žalobkyni dle smluvních podmínek právo na úhradu úroku za půjčené peněžní prostředky ve výši 23,72 % ročně z dlužné nesplacené jistiny za období od [datum] až do zaplacení. Dále žalobkyně požadovala zaplacení úroku z prodlení za období od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným do zaplacení. Ačkoliv byl žalovaný vyzván žalobkyní po postoupení pohledávky k úhradě dlužných částek, ničeho dosud neuhradil. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v rámci podané žaloby, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu. Z předložených listinných důkazů, a to smlouvy o úvěru [číslo] ve spojení se smluvními podmínkami a kartou zákazníka soud zjistil, že žalovaný dne [datum] uzavřel smlouvu, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 15 000 Kč, kterou žalovaný převzal v den podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný se také smluvně zavázal uhradit věřiteli souhrnný poplatek ve výši 11 100 Kč, který je tvořen součtem kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 100 Kč (s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně), odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč Částku 26 100 Kč se pak zavázal žalovaný uhradit v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, když první splátka byla splatná sedmý den od data uzavření smlouvy a každá následující týdenní splátka byla splatná vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. V článku 1.2 smluvních podmínek byla sjednána roční úroková sazba, jejíž výše v souvislosti se sjednanou úhradou celkové dlužné částky v 58 splátkách činila 23,72 % ročně. V případě, že dojde dle č.l. 9 věty druhé k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. Žalovaný půjčku nesplácel řádně a včas. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (včetně seznamu postoupených pohledávek) a oznámení o postoupení pohledávky z téhož dne je zřejmé, že pohledávka za žalovaným vyplývající ze shora specifikované smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni. Z výzvy k plnění ze dne [datum] plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky s tím, že v případě nezaplacení přistoupí k soudnímu vymáhání dluhu. Na základě shora uvedených skutkových závěrů soud věc posoudil v souladu s § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1977 o. z. poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Dle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Soud pak dospěl k závěru, že pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z. a toto postoupení zakládá její aktivní legitimaci k vedení sporu. Žalobkyně prokázala, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný sjednali smlouvu o úvěru dle § 2395 o. z., na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému finanční prostředky, které žalovaný v rozporu se smluvními ujednáními dosud v plné výši nevrátil. Svoji povinnost zaplatit dosud neuhrazenou část úvěru žalovaný nesplnil ani po zaslání předžalobní výzvy žalobkyně, a proto soud žalobě co do žalované jistiny zcela vyhověl, stejně jako co do úroku z prodlení specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku, který byl požadován v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Požadovaný smluvní úrok jdoucí po uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky, tj. od [datum] do zaplacení, však nebylo žalobkyni možno přiznat ani zčásti, neboť pro toto vymezené období jej právní předchůdce žalobkyně a žalovaný nesjednali. Smluvní základ je dán pouze pro nárok žalobkyně na zaplacení smluvního úroku ve výši 23,72 % z dlužné jistiny po dobu trvání smlouvy, tj. po dobu splácení celkové dlužné částky v pevně stanovené výši, když výše úroků je závislá na sjednaném počtu splátek (v této konkrétní věci úhrada byla sjednána v 58 splátkách, tj. roční úroková výše činí 23,72 %) a stanovená částka úroku je součástí sjednané částky souhrnného poplatku. Smlouva je dle č.l. 9 smluvních podmínek uzavřena na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu smlouvy do dne sjednané splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky, případně při prodlení dlužníka je prodloužena do doby faktického zaplacení celkové dlužné částky. I když smluvní strany sjednaly prodloužení účinnosti smlouvy, povinnost dlužníka hradit úrok po dni splatnosti poslední splátky půjčky (po [datum] do zaplacení celkové dlužné částky) sjednána nebyla, jistina tedy nemůže být v následujícím období úročena smluvním úrokem. S ohledem na shora uvedené skutečnosti byla žaloba v části týkající se smluvního úroku ve výši 23,72 % ročně jdoucího od 5. 9. [číslo] do zaplacení z částky 15 000 Kč zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 280 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 828 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 700 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.