10 C 237/2021-22 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 201 136,90 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky řízení dne [datum]. Žalobkyně poskytla žalované úvěr do výše sjednaného úvěrového limitu 204 000 Kč. Úvěr měla žalovaná splácet v 84 měsíčních splátkách ve výši 3 386 Kč, vždy k 19. dni v měsíci. První splátka byla splatná [datum] a poslední [datum]. Úroková sazba byla sjednána ve výši 9,90 % ročně. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, proto původní věřitel s účinností k [datum] úvěr zesplatnil. Nezaplacená pohledávka činí na dlužné jistině 201 136,90 Kč a dále příslušenství specifikované ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Předžalobní výzvou žalobkyně upomínala žalovanou k úhradě dlužných částek, žalovaná však ke dni podání žaloby nezaplatil na dluh ničeho. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k výzvě soudu pouze sdělila, že žádá o povolení placení dluhu ve splátkách, proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu. Z předložených listinných důkazů, tj. úvěrové smlouvy ze dne [datum] [číslo], obchodních podmínek, sazebníku a schvalovacího protokolu, sdělení o zesplatnění ze dne [datum] a výpisu z úvěrového účtu je prokázáno, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva [číslo], na základě níž původní věřitel poskytl žalované spotřebitelský úvěr až do výše úvěrového limitu 204 000 Kč. Součástí smluvních ujednání byl závazek žalované zaplatit věřiteli v souvislosti s poskytnutím finančních prostředků úroky a poplatky. Úvěr měla žalovaná splácet v 84 měsíčních splátkách ve výši 3 386 Kč, vždy k 19. dni v měsíci. První splátka byla splatná [datum] a poslední [datum]. Úroková sazba byla sjednána ve výši 9,90 % ročně. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, proto původní věřitel s účinností k [datum] úvěr zesplatnil. Nezaplacená pohledávka činí na dlužné jistině 201 136,90 Kč a dále příslušenství specifikované ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Výzvou ze dne [datum] byla žalovaná upomínána o zaplacení dluhu a zároveň upozorněna na možnosti jejího soudního vymáhání. Právně soud uzavřenou smlouvu posoudil podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat veškerá tvrzení v žalobě, dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě věřitel žalované poskytl částku do výše úvěrového limitu 204 000 Kč. Splátky žalovaná nehradila včas a řádně, ke dni podání žaloby činila celková dlužná částka na jistině částku 201 136,90 Kč a dále příslušenství dle specifikace ve výroku rozhodnutí. Na dlužnou částku však žalovaná ke dni podání žaloby neuhradila ničeho. Proto soud rozhodl s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, tj. vyhověl žalobě co do požadované jistiny, úroku a úroku z prodlení v souladu s § 1970 o. z. a ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., povolení plnění ve splátkách nepřipadalo s ohledem na celkovou výši dluhu žalované, který by měl být žalobkyni splacen v přiměřené lhůtě, v úvahu. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 42 313,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 046 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 201 136,90 Kč sestávající z částky 9 140 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28 320 Kč ve výši 5 947,20 Kč.