10 C 239/2021-32 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit shora uvedenou částku s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností [právnická osoba]) a žalovaným, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 500 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil žalovanou pohledávku žalobkyni. Žalovaná částka nebyla uhrazena ani na základě předžalobní výzvy. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s vyhlášením rozhodnutí již v rámci podané žaloby, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu. Na základě předložených listinných důkazů soud v dané věci dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, v níž se věřitel zavázal žalovanému poskytnout peněžní prostředky v celkové výši 500 Kč. Tuto částku převzal žalovaný dne [datum] v hotovosti a zavázal se poskytnuté peněžní prostředky vrátit právnímu předchůdci žalobkyně do [datum]. Na dlužnou částku žalovaný však neuhradil ničeho. Žalovaná částka byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný neuhradil dlužnou částku ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně ze dne [datum]. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu soud věc posoudil v souladu s § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Dle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Vzhledem k tomu, že předloženými listinnými důkazy žalobkyně prokázala tvrzení uvedená v žalobě, soud posoudil žalobu jako zcela důvodnou, a to včetně nároku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení se splacením peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 500 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. s tím, že odměna byla dle § 14b odst. 4 a.t. omezena výší tarifní hodnoty, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč. Odůvodnění rozsudku bylo vyhotoveno ve zkrácené formě dle § 157 odst. 4 o. s. ř.