10 C 241/2020-18 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se domáhá na žalovaném zaplacení žalované částky s odůvodněním, že dne [datum] při jízdě prostředkem veřejné hromadné dopravy provozovaným žalobkyní se žalovaný nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem a jízdné a přirážku k jízdnému k výzvě kontrolora nezaplatil. Proto požaduje žalobkyně úhradu jízdného a přirážky k němu ve výši 1 500 Kč. Dlužné částky neuhradil žalovaný ani na základě předžalobní upomínky. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v rámci podané žaloby, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu. Na základě zjištění učiněných z předložených listin soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy v [obec] provozovaným žalobkyní dne [datum], kdy cestoval tramvají - linkou [číslo]. Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil. Ze smluvních přepravních podmínek a tarifu žalobkyně vyplývá, že výše jízdného činila 24 Kč a výše přirážky pak 1 500 Kč. Předžalobní výzvou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky a zároveň byl upozorněn na možnost soudního vymáhání dluhu. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) s tím, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o přepravě osob a dále podle § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb., o drahách (dále jen „zákon [číslo] Sb.“), kdy je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby prokázat se platným jízdním dokladem. Podle § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro drážní a silniční dopravu nezakoupil-li si cestující jízdenku a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Protože se žalovaný neprokázal platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby a následně ani nezaplatil přirážku k jízdnému, je nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky zcela důvodný, včetně požadavku na zákonný úrok z prodlení požadovaný v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 524 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava, výzva a žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno ve zkrácené formě dle § 157 odst. 4 o. s. ř.