10 C 260/2021-16 — Okresní soud v Táboře

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení shora označené částky, kterou je žalovaná povinna uhradit žalobkyni na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky řízení dne [datum]. Dlužná částka nebyla žalovanou uhrazena ani na základě předžalobní výzvy. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně se k výzvě soudu nevyjádřila, žalovaná se taktéž k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. Proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům ve věci. Účastníci řízení dne [datum] uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 46 000 Kč, který měla žalovaná splatit v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 012 Kč splatných od [datum] vždy k 28. dni v měsíci, splátky zahrnovaly i úrok ve výši 25,88 % ročně. V průběhu trvání smlouvy žalovaná přestala hradit pravidelné splátky a ke dni podání žaloby žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 3 471 Kč, která představuje doplatek splátky k [datum] ve výši 1 459 Kč a částky 2 012 Kč jako splátky k [datum], dopojištění 765 Kč a úrok 8 Kč. Žalovaná byla k úhradě žalované částky vyzvána předžalobní výzvou ze dne [datum], nezaplatila však již ničeho. Soud uzavřenou smlouvu posoudil podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat veškerá tvrzení v žalobě, dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná, a proto rozhodl o povinnosti žalované uhradit žalobkyni jistinu ve výši 4 236 Kč, úrok a také úrok z prodlení, který byl požadován dle § 1970 o. z. ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 ve spojení s 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 236 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Odůvodnění rozsudku bylo vyhotoveno v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř.