10 C 267/2021-15 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost uhradit žalovanou částku s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti žalované vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi účastníky řízení dne [datum]. Na základě uzavřené úvěrové smlouvy žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky s úvěrovým rámcem 54 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet dle sjednaných podmínek a zaplatit smluvní úrok 26,28 % ročně, stejně tak jako smluvně stanovené poplatky či smluvní pokutu při neplnění smluvních podmínek. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, proto žalobkyně k [datum] úvěr zesplatnila. Na úhradu dlužných částek v celkové výši 53 806,05 Kč neuhradila žalovaná ani ke dni podání žaloby ničeho. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu. Na základě předložených listinných důkazů, a to smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum] ve spojení s úvěrovými podmínkami žalobkyně, které jsou její nedílnou součástí, splátkovým kalendářem, výzvou k zaplacení celého úvěru ze dne [datum] včetně podacího archu má soud za prokázané, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě níž mohla žalovaná čerpat úvěr do výše úvěrového rámce 54 000 Kč. Žalovaná se zavázala čerpané prostředky splácet včetně poplatků a úroků ve výši 26,28 % ročně ve splátkách, jejichž výše byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky. V průběhu smluvního vztahu žalovaná načerpala 78 365,03, nesplácela ovšem úvěr řádně a včas, žalobkyni zaplatila pouze částku 50 515,28 Kč, která byla započtena na úrok, poplatky a jistinu. Proto žalobkyně k [datum] úvěr zesplatnila. Zesplatnění úvěru bylo žalované oznámeno výzvou k zaplacení celého úvěru z téhož dne. Možnost účtovat smluvní pokutu je sjednáno přímo ve smlouvě a úvěrových podmínkách. Celková dlužná částka tak sestává z nesplacené jistiny ve výši 51 040,05 Kč, poplatků na upomínky ve výši 236 Kč, smluvních pokut za nesplácení splátek úvěru ve výši 2 000 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 530 Kč a dále úroku smluvního a zákonného úroku z prodlení ve výši specifikované ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Výzvou ze dne [datum] byla žalovaná upozorněna na možnost soudního vymáhání dlužné částky. Na základě shora uvedených skutkových závěrů soud věc posoudil dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., podle něhož se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1977 o. z. poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Soud dospěl k závěru, že žaloba je plně důvodná. Mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované revolvingový úvěr, který žalovaná čerpala. Své smluvní povinnosti včas a řádně neplnila, když úvěr řádně nesplácela. Proto došlo k zesplatnění celého úvěru v souladu s úvěrovými podmínkami žalobkyně a žalované tím vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru, poplatků a smluvní pokuty. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud žalobě zcela vyhověl, a to nejen co do jistiny, ale i co do požadovaného příslušenství, včetně zákonných úroků z prodlení, na které má žalobkyně právo v souladu s § 1970 o. z., a to za situace, kdy žalovaná byla v prodlení s plněním peněžitého dluhu. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 075,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 153 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 53 806,05 Kč sestávající z částky 3 260 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 680 Kč ve výši 2 242,80 Kč.