11 C 212/2021-11 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se jako právní nástupce společnosti [právnická osoba], podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni shora uvedenou částku s příslušenstvím. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl žalovanému částku 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 16 000 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 600 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když poslední uhradil dne [datum]. Dlužná částka tak činila na jistině 20 000 Kč a na poplatku 12 400 Kč. Ke dni [datum] došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Do data postoupení uhradil žalovaný na svůj dluh celkem 3 600 Kč, po postoupení pohledávek dále neuhradil ničeho a nadále tedy dluží na jistině částku 20 000 Kč a na poplatku 12 400 Kč. Na předžalobní upomínku žalobkyně nijak nereagoval. 2. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal žalovanému výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v podaném návrhu, s tím, že jej poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný neměl žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Po provedeném dokazování má soud z předložených listinných důkazů, zejména ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] ve spojení s kartou zákazníka, za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uvedeného dne uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně přenechal žalovanému v hotovosti částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 16 000 Kč, to vše v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 600 Kč. Součástí souhrnného poplatku byl kapitalizovaný úrok ve výši 4 000 Kč, přičemž úroková sazba byla sjednána ve výši 32,15 % ročně, odměna za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Žalovaný uhradil částku 3 600 Kč, tj. 6 splátek. Dosud tedy dluží žalobkyni na jistině částku 20 000 Kč, na úroku částku 1 199,98 Kč, na poplatku za administrativní činnost částku 4 000 Kč a na poplatku za hotovostní inkaso splátek částku 7 200,02 Kč, které žalobkyně uplatňuje v tomto řízení. Mimo to požaduje úhradu kapitalizovaného i pokračujícího smluvního úroku a úroků z prodlení. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil s účinností k témuž dni pohledávku za žalovaným na žalobkyni, když tato skutečnost mu byla oznámena dopisem ze dne [datum]. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani na základě předžalobní upomínky ze dne [datum]. 4. Právně soud věc posoudil v souladu s § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1802 a násl. o. z. pak byl posouzen nárok na úroky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. 5. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Podle této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky splatit v pravidelných týdenních splátkách, a to včetně sjednaného úroku a poplatků, avšak tuto svoji povinnost vrátit vyčerpaný úvěr v souladu s uzavřenou smlouvou o úvěru řádně nesplnil. Porušil tak svoji smluvní i zákonnou povinnost a soud mu proto uložil platební povinnost uhradit dlužnou částku žalobkyni, na kterou byla pohledávka řádně postoupena, tímto rozsudkem. Současně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni úrok 19,06 % ročně, když požaduje nižší než původně sjednaný a úroky z prodlení, které požaduje po právu po žalovaném podle § 1970 o. z. v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, byla přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení v dané věci představují odměnu právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby v částce 1 500 Kč (1 úkon právní služby 500 Kč - § 14b odst. 1 bod 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb.), paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 21 % DPH ve výši 378 Kč a soudní poplatek ve výši 1 296 Kč, to je celkem 3 474 Kč. Platební místo pro náhradu nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.