11 C 214/2020-12 — Okresní soud v Táboře

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně jako zastoupené vůči žalované jako pojišťovacímu zprostředkovateli na vrácení vyplacených provizí ve výši 1 550,46 Kč, které byly žalobkyní žalované vyplaceny podle smlouvy o obchodním zastoupení uzavřené mezi účastníky dne [datum]. 2. Soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, že mezi účastníky došlo dne [datum] k platnému uzavření smluv o obchodním zastoupení mezi žalobkyní jako zastoupenou a žalovanou jako pojišťovacím zprostředkovatelem. Na základě těchto smluv byly žalované žalobkyní za vyhledání zákazníků a zprostředkování uzavření smluv o pojistných produktech vyplaceny provize s tím, že současně bylo provizním řádem jako vnitřním předpisem žalobkyně upraveno, že pojišťovací zprostředkovatel je povinen vrátit vyplacenou provizi či její poměrnou část v závislosti na délce trvání pojištění a úhradě pojistného, dojde-li ke stornu pojistné smlouvy v průběhu pojistného období, na nějž byla provize vyplacena, a to i po skončení smluvního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou. Za tímto účelem bylo podle předmětných smluv a provizního řádu zřízeno žalované kauční konto, na které se jí odváděla část z každé provize, ze kterého mělo být přednostně čerpáno v případě, že by žalované vznikla povinnost provizi vracet. Dle vyúčtování [číslo] vznikl žalobkyni nárok na vrácení provize a došlo proto k vyčerpání kaučního konta žalované a ke vzniku nedoplatku na tomto kontě ve výši 1 550,46 Kč, jak vyplývá z přehledu kaučního konta. Ke dni [datum] byl tento nedoplatek převeden na zvláštní účet žalobkyně, kde eviduje pohledávky vzniklé z tohoto titulu. Žalovaná tento nedoplatek žalobkyni dosud nezaplatila ani přes výzvu žalobkyně. 3. Soud věc posoudil podle ust. § 2483 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), podle kterého se smlouvou o obchodním zastoupení obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě vyvíjet pro zastoupeného činnost směřující k uzavírání určitého druhu obchodů zastoupeným nebo k ujednání obchodů jménem zastoupeného a na jeho účet a zastoupený se zavazuje platit obchodnímu zástupci provizi, a dle ust. § 1970 o. z., podle kterého platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Jejich výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Protože žalovaná dosud nesplatila žalobkyni nedoplatek na provizním kontě, ačkoli k tomu byla dle uzavřené smlouvy a provizního řádu povinna, uložil soud žalované tuto povinnost, tedy doplatit částku 1 550,46 Kč, tímto rozsudkem. Současně přiznal žalobkyni i nárok na úroky z prodlení, neboť nárok žalobkyně je v této části v souladu s výše uvedenými právními předpisy, když žalovaná je v prodlení se zaplacením svého peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). 4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 200 Kč a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a návrh ve věci samé), a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 900 Kč částkou 189 Kč. Platební místo pak bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. 5. Odůvodnění tohoto rozsudku je ve zkrácené formě v souladu s ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.