13 C 126/2021-40 — Okresní soud v Táboře

Žalobci se žalobou domáhají vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částku 50 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu nezaplaceného nájemného a úhrad za služby spojené s užíváním nebytových prostor v domě [adresa], tř. [ulice] v [obec]. Žalovaná se stala nájemcem prostor sloužících k podnikání na základě nájemní smlouvy uzavřené účastníky dne [datum]. Nájem byl sjednán na dobu určitou do 1. 3. 2021 s možností prodloužení smlouvy na základě dohody účastníků. Žalovaná neuhradila nájemné a zálohy na služby za měsíc srpen až prosinec 2020 v celkové výši 50 500 Kč, a to ani na základě opakovaných upomínek. Protože v dané věci bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobci se k výzvě soudu nevyjádřili. Žalovaná se k výzvě soudu také nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny v souladu s § 46b písm. b) o. s. ř. S ohledem na tyto skutečnosti soud rozhodoval na základě obsahu spisu. Z nájemní smlouvy ze dne [datum], žádosti žalované ze dne 6. 6. 2020, sdělení žalobců a upomínky ze dne 27. 10. 2020, 3. 12. 2020 a předžalobní výzvy ze dne 30. 3. 2021 včetně podacího lístku, výzvy k úhradě a vyklizení ze dne 3. 5. 2021 včetně podacího lístku a [list vlastnictví] má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem prostor sloužících k podnikání, a to v suterénním prostoru domu na adrese [adresa] [anonymizováno] a společným se vstupem do domu [adresa] včetně sociálního zařízení, úklidové místnosti a skladových prostor. Celková plocha předmětu nájmu činí 75 m2. Nájemné bylo sjednáno ve výši 8 000 měsíčně a zálohy na poplatky za služby ve výši 500 Kč s tím že skutečné nálady za ceny služby budou pronajímatel vyúčtovány 1 x ročně nejpozději do 30. 6. následujícího kalendářního roku. V nájemném není zahrnuta úhrada za dodávky elektrické energie. Nájemné včetně záloh bylo splatné měsíčně vždy nejpozději do 20. dne kalendářního měsíce předcházejícího měsíci, za který se nájemné a zálohy hradí. Na základě žádosti žalované ze dne 6. 6. 2020 byla splatnost nájemného za měsíc červenec 2020 prodloužena do 31. 12. 2020. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužných částek a vyklizení pronajatých prostor. Po právní stránce soud věc posoudil dle ust. § 2302 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), která upravují nájem prostoru sloužícího podnikání. V souladu s ust. § 10 odst. 1 o. z. i dle § 2217 odst. 1 o. z. o nájemném a dále dle § 2251 o. z., který upravuje povinnost plnění záloh a nákladů na služby spojené s užíváním pronajatých prostor. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li i strany výši úroku. Protože se žalobcům předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení uvedená v žalobě, soud žalobě ohledně jistiny zcela vyhověl. Žalovaná řádně nehradila sjednaný nájem a dohodnuté platby spojené s užíváním pronajatých prostor, porušila tak svou smluvní a zákonnou povinnost, proto jí soud rozsudkem uložil povinnost uhradit tyto částky společně a nerozdílně žalobcům. Dle ust. § 1970 o. z. byl současně žalobcům přiznán i úrok z prodlení, který požadují ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, ale pouze ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých plateb měsíčního nájemného, požadovaný úrok za období do splatnosti jednotlivých plateb soud zamítl (výrok II.). Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobcům, kteří byli neúspěšní pouze v nepatrné části, plnou náhradu nákladů řízení ve výši 3 125 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 525 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.