13 C 128/2020-16 — Okresní soud v Táboře

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částek dlužného pojistného specifikovaných ve výroku I. tohoto rozhodnutí včetně úroku z prodlení. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vyplývá z titulu mezi účastníky dne [datum] uzavřené pojistné smlouvy [číslo]. Žalobkyně také uvádí, že žalovaná jí na žalovanou částku neuhradila ničeho, ačkoli k tomu byla vyzvána. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se k výzvě soudu v určené lhůtě nevyjádřili, soud proto rozhodoval na základě předložených listinných důkazů. Po provedeném dokazování soud učinil v dané věci následující skutkové závěry. Účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění majetku (bytu) s počátkem pojištění od [datum]. Žalobkyně se z pozice pojistitele zavázala žalované poskytnout toto pojištění a žalovaná se zavázala hradit pojistné v pravidelným měsíčních splátkách ve výši 600 Kč. Žalovaná částka představuje dlužné pojistné ve výši 4 540 Kč za období od 24. 7. 2017 do 11. 3. 2018. Žalobkyně odeslala žalované výzvu k plnění s upozorněním na možnost soudního vymáhání žalované částky. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce podle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdy se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle § 2782 odst. 1 o. z. má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud žalobě zcela vyhověl. Důvodným je i nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení, požadovaný žalobkyní v souladu s § 1970 o. z. a ve výši dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (výzva a žaloba), neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Odůvodnění rozhodnutí je vyhotoveno ve zkrácené formě dle § 157 odst. 4 o. s. ř.