13 C 137/2020-26 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni celkovou částku 10 320 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO], dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovanou. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr v celkové výši 8 000 Kč, částku převzala žalovaná v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit původnímu věřiteli v souvislosti s poskytnutím úvěru i další poplatky v celkové výši 5 920 Kč. Sjednané splátky však nehradila řádně a včas, žalovanou částku neuhradila ani na základě předžalobní výzvy. Žalovaná částka byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení ze dne [datum]. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v rámci podané žaloby, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] a smluvních podmínek k této smlouvě je prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba] [anonymizována tři slova]) a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva [číslo] na základě níž původní věřitel poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 8 000 Kč. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou v délce 58 týdnů. Součástí smluvních ujednání byl závazek žalované zaplatit věřiteli v souvislosti s poskytnutím finančních prostředků i poplatek v celkové výši 5 920 Kč. Celkovou částku ve výši 13 920 Kč měla žalovaná splácet v celkem 58 týdenních splátkách po 240 Kč. První splátka byla splatná 7. dne od data uzavření této smlouvy a každá následující splátka vždy do konce dalšího následujícího týdenního období. Dále bylo součástí smluvních ujednání i potvrzení žalované, že převzala v hotovosti v den podpisu smlouvy celou částku 8 000 Kč. Dle bodu 1. 4 smlouvy úroková sazba byla sjednána jako 23,72 % ročně, a to pro případ uzavření smlouvy na 58 týdnů. Poslední splátka byla splatná 13. 2. 2018, k tomuto dni nebylaa dlužná částka žalovanou věřiteli uhrazena. Žalovaná neuhradila žádnou platbu v období od postoupení pohledávky do podání žaloby, tj. žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 7 947,55 Kč a dosud neuhrazené částky na poplatcích ve výši 2 372,45 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu těchto pohledávek a oznámení o postoupení vyplývá, že žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni. Předžalobní upomínkou ze dne 30. 4. 2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu a upozorněna na možnost jeho soudního vymáhání. Na základě provedeného dokazování soud uzavřenou smlouvu ze dne [datum] posoudil podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Po provedeném dokazování učinil soud závěr, že pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z. a toto postoupení zakládá její aktivní legitimaci k vedení tohoto sporu. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat veškerá tvrzení v žalobě, dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejíchž základě původní věřitel žalované poskytl celkovou částku 8 000 Kč. Splátky žalovaná nehradila včas a řádně, ke dni podání žaloby činila celková dlužná částka 10 320 Kč s příslušenstvím, na kterou žalovaná neuhradila ničeho. Proto soud rozhodl s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, tj. vyhověl žalobě co do jistiny, zůstatku dlužných částek na poplatcích, smluvnímu úroku, a také úroku z prodlení požadovaného v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 320 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.