13 C 139/2020-23 — Okresní soud v Táboře

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na částky specifikované ve výroku I. a II. tohoto rozhodnutí, kterého se žalobkyně domáhá s tvrzením, že žalovaný uzavřel se [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem v souhrnné výši 4 400 Kč, sjednané splátky nehradil řádně a včas. Kromě práva na úhradu dlužné částky vzniklo žalobkyni dle jejího tvrzení právo na úhradu úroku za půjčené peněžní prostředky ve výši 23,72 % ročně z dlužné nesplacené jistiny za období od 8. 1. 2018 (po uplynutí lhůty sjednané pro úhradu celého úvěru) až do zaplacení. Žalobkyně také požaduje zaplacení úroku z prodlení za období od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným do zaplacení. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v rámci podané žaloby, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Z předložených listinných důkazů dospěl soud v dané věci k následujícím skutkovým závěrům. Žalovaný dne [datum] uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 6 000 Kč, kterou žalovaný převzal v den podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný se také smluvně zavázal uhradit věřiteli souhrnný poplatek ve výši 4 400 Kč, který byl tvořen součtem kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 840 Kč (s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně), odměnou za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 200 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Celkovou částku 10 400 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 180 Kč, když první splátka byla splatná sedmý den od data uzavření smlouvy a každá následující týdenní splátka byla splatná vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. V článku 1.2 smluvních podmínek byla sjednána roční úroková sazba, jejíž výše v souvislosti se sjednanou úhradou celkové dlužné částky v 58 splátkách činila 23,72 % ročně. V případě, že dojde dle č.l. 9 věty druhé k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. Žalovaný půjčku nesplácel řádně a včas. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (včetně seznamu postoupených pohledávek) a oznámení o postoupení pohledávky z téhož dne je zřejmé, že pohledávka za žalovaným vyplývající ze shora specifikované smlouvy úvěru byla postoupena žalobkyni. Z výzvy k plnění ze dne 30. 4. 2020 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky s tím, že v případě nezaplacení přistoupí k soudnímu vymáhání dluhu. 4. Na základě shora uvedených skutkových závěrů soud věc posoudil v souladu s § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Dle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z. a toto postoupení zakládá její aktivní legitimaci k vedení sporu. Žalobkyně prokázala, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný sjednali smlouvu o úvěru dle ust. § 2395 o. z., na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému finanční prostředky, které žalovaný v rozporu se smluvními ujednáními dosud v plné výši neuhradil. Svoji povinnost zaplatit dosud neuhrazenou část jistiny úvěru a sjednaných poplatků žalovaný nesplnil ani po zaslání předžalobní výzvy žalobkyně, proto soud žalobě co do žalované jistiny zcela vyhověl, stejně jako co do úroku z prodlení specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku, který byl požadován v souladu s § 1970 o. z. a ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 6. Požadovaný smluvní úrok jdoucí po uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky, tj. od 8. 1. 2018 do zaplacení, však nebylo žalobkyni možno přiznat ani zčásti, neboť pro toto vymezené období jej právní předchůdce žalobkyně a žalovaný nesjednali. Smluvní základ je dán pouze pro nárok žalobkyně na zaplacení smluvního úroku ve výši 23, 72 % z dlužné jistiny po dobu trvání smlouvy, tj. po dobu splácení celkové dlužné částky v pevně stanovené výši 840 Kč, když výše úroků je závislá na sjednaném počtu splátek (v této konkrétní věci úhrada byla sjednána v 58 splátkách, tj. roční úroková výše činí 23,72 %) a stanovená částka úroku je součástí sjednané částky souhrnného poplatku. Smlouva je dle č.l. 9 smluvních podmínek uzavřena na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu smlouvy do dne sjednané splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky, případně při prodlení dlužníka je prodloužena do doby faktického zaplacení celkové dlužné částky. I když smluvní strany sjednaly prodloužení účinnosti smlouvy, povinnost dlužníka hradit úrok po dni splatnosti poslední splátky půjčky (po [datum] do zaplacení celkové dlužné částky) nebyla sjednána, jistina tedy nemůže být úročena. S ohledem na shora uvedené skutečnosti není žaloba v části týkající se smluvního úroku ve výši 23,72 % ročně jdoucího od 8. 1. 2018 do zaplacení z částky 3 434,74 Kč důvodná. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala jistiny včetně kapitalizovaného smluvního úroku i úroku z prodlení. Soud požadovaný smluvní úrok však nepřiznal ani zčásti, proto přihlédl při rozhodování o nákladech řízení i k zamítané části uplatněných nároků na příslušenství (smluvní úrok). Soud určil hodnotu příslušenství ke dni vyhlášení rozhodnutí (29. 1. 2021) a tuto jenom pro účely výpočtu hodnoty sporu fiktivně přičetl k jistině, a tak určil poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně, který vztáhl k hodnotě předmětu řízení, tj. předmět řízení činil včetně příslušenství kapitalizovaného do 29. 1. 2021 částku 7 697,50 Kč (jistina 4 460 Kč, kapitalizovaný úrok 3 237,50 Kč), z toho pak vyplývá i výše částečného úspěchu žalobkyně 57,94 %, tj. při zohlednění úspěchu žalovaného (42,06 %) je žalovaný povinen uhradit žalobkyni poměrnou část jí vynaložených nákladů v rozsahu 15,88 %. Soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení pouze částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 15,88 % z celkové částky nákladů řízení 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, částky ve výši 600 Kč, která byla stanovena dle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen„ advokátní tarif“), dále se jedná o 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. V této souvislosti soud konstatuje, že zástupce žalobkyně učinil 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby). Náklady řízení představují součet všech shora uvedených částek zvýšený o náhradu za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, a to v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně je jejím plátcem. Náklady řízení činí celkem 1 489 Kč, z toho 15,88 % představuje částku 236,45 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.). Platební místo bylo určeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř. 8. Odůvodnění rozhodnutí je vyhotoven ve zkrácené formě podle § 157 odst. 4 o. s. ř.