2 C 225/2021-17 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se jako právní nástupce [právnická osoba] podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit jí částku uvedenou v předmětu tohoto řízení s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované částku 14 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 9 744 Kč v 53 týdenních splátkách ve výši 448 Kč s poslední splátkou splatnou dne [datum]. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, a proto právnímu předchůdci vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky. Dlužná částka činí celkem 9 982 Kč na jistině, která byla postoupena na žalobkyni a kterou žalovaná nezaplatila ani přes předžalobní upomínku. 2. Závěr o skutkovém stavu je takový, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o půjčce [číslo] dne [datum], na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně půjčil žalované v hotovosti částku 14 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto půjčku vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 9 744 Kč, to vše v hotovosti v 53 týdenních splátkách ve výši 448 Kč s tím, že poslední splátka bude splatná dne [datum]. Žalovaná však uhradila pouze částku 13 762 Kč, která byla nejprve započtena na úhradu poplatku a následně na jistinu, a dlužila tedy právnímu předchůdci žalobkyně částku 9 982 Kč na jistině. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil s účinností ke dni [datum] pohledávku za žalovanou na žalobkyni, když tato skutečnost jí byla oznámena dopisem ze dne [datum]. Žalovaná tedy dluží žalobkyni z výše uvedené smlouvy celkovou částku 9 982 Kč představující neuhrazenou jistinu, kterou žalobkyně uplatňuje v tomto řízení. Žalované byla zaslána předžalobní výzva, avšak marně. 3. Po právní stránce soud věc posoudil v souladu s ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) dle ust. § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), dle kterého smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle ust. § 658 obč. zák. při peněžité půjčce lze dohodnout úroky. Podle ust. § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Podle ust. § 524 odst. 1, 2 obč. zák. může věřitel svoji pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přecházejí i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Protože žalovaná žalobkyni a ani jejímu právnímu předchůdci dosud nevrátila splatnou jistinu půjčky ve výši 9 982 Kč, porušila svojí smluvní i zákonnou povinnost a soud jí uložil zaplacení jejího dluhu vůči žalobkyni jako postupníkovi tímto rozsudkem. Zcela důvodným je i nárok žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení vzhledem k prodlení žalované se zaplacením peněžitého dluhu, které žalobkyně požaduje řádně dle ust. § 517 odst. 2 obč. zák. ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., to vše v souladu s ust. § 3028 odst. 3 o. z. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). 4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a návrh ve věci samé), dále paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 900 Kč částkou 189 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. 5. Odůvodnění rozsudku je vyhotoveno ve zkrácené formě v souladu s ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.