2 C 245/2020-33 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se jako právní nástupce [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku uvedenou v předmětu tohoto řízení s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne 18. 12. 2014 smlouvu o úvěru ve znění smluvních podmínek účinných od 10. 11. 2014, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 2 000 Kč. Žalovaný se jí zavázal vrátit spolu s poplatkem za zpracování a poskytnutí úvěru do 10. 1. 2015. Žalovaný se však dostal do prodlení se splacením úvěru a právnímu předchůdci žalobkyně úvěr ve sjednaném termínu nevrátil. Dlužná částka tak činí celkem 2 000 Kč na nesplacené jistině, která byla postoupena na žalobkyni, avšak žalovaný dluh nezaplatil ani přes předžalobní upomínku. 2. Závěr o skutkovém stavu je takový, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 18. 12. 2014 smlouvu o úvěru [číslo] ve znění smluvních podmínek účinných od 10. 11. 2014, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na jím uvedený účet částku 2 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit a zaplatit poplatek za zpracování a poskytnutí úvěru do 10. 1. 2015. Žalovaný se však se splacením úvěru dostal do prodlení, když částku ve sjednaném termínu nevrátil. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil s účinností k témuž dni pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný tedy dluží žalobkyni z výše uvedené smlouvy celkovou částku 2 000 Kč, která se skládá z části nesplaceného úvěru, když poplatek za poskytnutí úvěru žalobkyně nepožaduje. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, avšak marně. 3. Po právní stránce byla věc dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle ust. § 1970 o. z. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše stanovená nařízením vlády. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Protože žalovaný žalobkyni či jejímu právnímu předchůdci dosud nevrátil splatnou jistinu úvěru ve výši 2 000 Kč, porušil svojí smluvní i zákonnou povinnost a soud mu uložil zaplacení jejího dluhu vůči žalobkyni jako postupníkovi tímto rozsudkem. Zcela důvodným je i nárok žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení, které žalobkyně požaduje řádně dle ust. § 1970 o. z. v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení se zaplacením svého peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). 4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava, předžalobní upomínka a návrh ve věci samé) a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 900 Kč částkou 189 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. 5. Odůvodnění rozsudku je vyhotoveno ve zkrácené formě v souladu s ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.