2 C 249/2020-21 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se jako právní nástupce věřitele [právnická osoba] domáhala vůči žalované jako dlužníku zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který žalované poskytl právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 30. 11. 2017 ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit spolu s náklady úvěru ve 13 měsíčních splátkách. Žalovaná však nehradila splátky řádně a včas, a proto dnem splatnosti poslední splátky nastala splatnost celého úvěru. Za prodlení byla žalované rovněž uložena smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení, tj. celkem ve výši 16 891,80 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani po zaslání předžalobní upomínky. 2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval účastníky, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas, žalovaná se k výzvě nijak nevyjádřila a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Z předložené smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 30. 11. 2017 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit včetně nákladů úvěru ve výši 14 600 Kč v 13 měsíčních splátkách po 2 600 Kč. Přímo v úvěrové smlouvě je mimo jiné sjednáno, a to pod nadpisem„ Důsledky prodlení“ vytištěným tučným písmem, že klient (úvěrovaný), který je v prodlení se splacením úvěru, je povinen zaplatit věřiteli (úvěrujícímu) smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, přičemž uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. Žalovaná však úvěr v dohodnutých splátkách nesplácela a dnem splatnosti poslední splátky, tj. dnem 30. 12. 2018, nastala splatnost celého úvěru. Žalovaná tak dlužila právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 20 000 Kč na nesplacené jistině a částku 8 200 Kč na nákladech úvěru. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni, jak je prokázáno předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 5. 2020, jakož i z oznámení o postoupení pohledávky žalované. Smluvní pokutu pak žalobkyně vypočetla z dlužné částky 28 200 Kč za období od 31. 12. 2018 do 20. 8. 2020 ve výši 16 891,80 Kč a tuto částku uplatnila v žalobě. Žalovaná na dlužnou částku neuhradila ničeho, jak vyplývá z předžalobní upomínky. 4. Právně byla věc posouzena dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ust. § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který byl účinný i ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 5. Po přezkoumání a zhodnocení všech provedených důkazů, a to jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je z převažující části důvodný. Mezi právním předchůdcem žalobkyně jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla řádně uzavřena platná smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z. Podle této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala vyčerpané prostředky splatit v pravidelných měsíčních splátkách, a to včetně nákladů úvěru, avšak tuto svoji povinnost vrátit vyčerpaný úvěr a zaplatit i další sjednané poplatky a úrok v souladu s uzavřenou smlouvou o úvěru řádně nesplnila. Porušila tak svoji smluvní povinnost obsaženou i ve výše citovaném právním předpise, čímž vznikl věřiteli mimo jiné i nárok na smluvní pokutu. Ta je však shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru limitována součinem čísla 0,5 a celkovou výší spotřebitelského úvěru, jak je rovněž sjednáno v předmětné smlouvě v souladu se zněním zákona. Maximální částka smluvní pokuty proto v dané věci představuje výši 10 000 Kč (0,5 x 20 000), což však žalobkyně v žalobě nerespektovala. Protože žalobkyně se domáhala smluvní pokuty nad rámec výše, kterou smluvní pokuta nesmí ve spotřebitelském úvěru přesáhnout, a to o částku 6 891,80 Kč (16 891,80 – 10 000), byla v této části žaloba žalobkyně výrokem II. zamítnuta. Ve zbývající části je pak nárok žalobkyně zcela důvodný a soud proto žalované uložil uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 38 200 Kč sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč, dlužných nákladů úvěru ve výši 8 200 Kč a smluvní pokuty v částce 10 000 Kč. Zcela důvodným je i vznesený nárok žalobkyně na úroky z prodlení, a to dle ust. § 1970 o. z., neboť žalovaná je v prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu. Výše úroku odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť úspěch žalobkyně v dané věci byl jen částečný. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 45 091,80 Kč, ale úspěšná byla toliko co do částky 38 200 Kč, což představuje její úspěch ve výši 85 % a úspěch žalované ve výši 15 %, tedy čistý úspěch žalobkyně (po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu) činí 70 %. Vynaložené náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 804 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 500 Kč a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a návrh ve věci samé) a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 1 800 Kč částkou 378 Kč; celkové náklady řízení tedy činily 3 982 Kč. Žalobkyni z této částky náleží dle míry čistého úspěchu 70 %, což činí 2 787,40 Kč. Platební místo vyplývá z ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.