24 C 352/2020-33 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 7 550 Kč, neboť žalovaný se při jízdě na linkách hromadné dopravy provozovaných žalobkyní ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem a jízdné a přirážku k jízdnému dle výzvy kontrolora neuhradil. Žalovaná částka nebyla žalovaným uhrazena ani na základě předžalobní výzvy. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v rámci podané žaloby, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu. Na základě předložených listinných důkazů soud učinil ve věci následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný se ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] přepravoval autobusovými linkami žalobkyně, na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil. Výše jízdného 10 Kč za každou jednotlivou jízdu a přirážky k jízdnému 1 500 Kč vyplývá z přepravních podmínek žalobkyně. Předžalobní upomínkou byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných částek. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) s tím, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o přepravě osob, a dále podle zákona č. § 18a odst. 1, 2 písm. c) a odst. 3 zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, kdy osoba pověřená dopravcem veřejné linkové dopravy a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce (dále jen pověřená osoba) je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku nebo vyžadovat od cestujícího, aby se prokázal osobními údaji. Cestující je povinen na výzvu pověřené osoby sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky. Výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro drážní a silniční dopravu nezakoupil-li si cestující jízdenku a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Protože žalobkyně provedenými listinnými důkazy prokázala, že žalovaný se při uvedených jízdách prostředky hromadné dopravy provozovanými žalobkyní neprokázal platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby, následně ani nezaplatil jízdné a přirážku k jízdnému, soud žalobě zcela vyhověl. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 2 uvedené vyhlášky (předžalobní výzva, žaloba), neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Odůvodnění rozhodnutí je uvedeno ve zkrácené formě dle § 157 odst. 4 o. s. ř.