24 C 368/2020-59 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobce se jako vlastník a pronajímatel bytu [číslo] v domě [adresa] v ulici [ulice] v [obec] domáhal vůči žalovaným zaplacení ve výroku uvedené částky s příslušenstvím představující dlužné úhrady za nájemné a zálohy za služby spojené s užíváním bytu za měsíce srpen 2019, listopad 2019 a únor 2020 až červen 2020 a dále za vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za rok 2018 a za rok 2019. Žalovaní předmětný byt užívali na základě nájemní smlouvy ze dne 1. 4. 2014 s účinností od 1. 4. 2014 na dobu určitou do 30. 6. 2014. Nájemní vztah byl postupně dodatky [číslo] až [anonymizováno] prodlužován, a to do 31. 3. 2018. Od 1. 4. 2018 užívali žalovaní byt bez právního důvodu, neboť jej žalobci předali až dne 30. 6. 2020. Účtování nájemného a záloh na služby tak bylo ukončeno k tomuto dni. Žalovaní na svůj dluh do současné doby neuhradili ničeho, a to ani přes zaslanou předžalobní upomínku žalobce ze dne 26. 6. 2020. 2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval soud žalobce i žalované, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovil souhlas, žalovaní se k výzvě nijak nevyjádřili a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Po přezkoumání a zhodnocení všech provedených důkazů, a to jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že nárok žalobce je zcela důvodný. V dané věci má soud z žalobcem předložených listin, a to zejména z nájemní smlouvy ze dne 1. 4. 2014 za plně prokázané, že žalobce pronajal žalovaným byt [číslo] o velikosti 4+1 na adrese [adresa žalovaného a žalované]. Z dodatků ke smlouvě [číslo] až [anonymizováno] má pak soud za prokázané, že nájemní vztah byl postupně prodlužován až do 31. 3. 2018. Žalovaní užívali byt až do 30. 6. 2020, jak vyplývá z protokolu o převzetí bytu a z rozpisu dlužných období vyhotoveného ke dni 31. 7. 2020. Z rozpisu dlužných období vyplývá výše dlužné úhrady za užívání bytu, která činí za měsíc srpen 2019 částku 8 397 Kč, za měsíc listopad 2019 částku 8 397 Kč, za měsíc únor 2020 částku 8 397 Kč, za měsíc březen 2020 částku 8 397 Kč, za měsíc duben 2020 částku 8 397 Kč, za měsíc květen 2020 částku 8 397 Kč, za měsíc červen 2020 částku 8 397 Kč, dále za vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za rok 2018 částku ve výši 3 548 Kč a za vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za rok 2019 částku ve výši 5 520 Kč. To, že žalovaní svůj dluh řádně včas žalobci nesplnili, vyplývá z výše uvedené upomínky. 4. Po právní stránce soud věc posoudil dle ust. § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), která upravují nájem, a dále dle ust. § 2246 a násl. o. z. upravujících nájemné a jiné platby. Vzhledem k tomu, že žalovaní porušili svoje povinnosti, když nehradili žalobci za užívání bytu nájemné (náhradu nájemného) a zálohy za služby za měsíce srpen 2019, listopad 2019 a únor 2020 až červen 2020 a dále vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za rok 2018 a za rok 2019, soud žalobě žalobce vyhověl a uložil žalovaným tyto částky žalobci zaplatit. Důvodným je i nárok žalobce na úrok z prodlení ve výši dle vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 822 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 393 Kč a náhrady hotových výdajů dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 300 Kč za každý ze dvou provedených úkonů (předžalobní upomínka a návrh ve věci samé) dle ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.