24 C 406/2020-19 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť s žalovanou uzavřela dne 15. 5. 2012 smlouvu o osobní kreditní kartě reg. [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované revolvingový úvěr až do výše 20 000 Kč, který byla žalovaná oprávněna čerpat prostřednictvím kreditní karty. Žalovaná úvěr čerpala a zavázala se jej splácet úvěr spolu s úrokem z úvěru ve výši 19,90 % ročně a sjednanými poplatky dle podmínek stanovených smlouvou. Dále žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 13. 4. 2010 smlouvu o zřízení a vedení Perfekt konta, na základě které vedla žalobkyně pro žalovanou běžný účet č. [bankovní účet]. Žalovaná byla oprávněna na tomto účtu čerpat peněžní prostředky až do povoleného debetu ve výši 7 000 Kč, avšak dostala se do nepovoleného debetu ve výši 7 348,74 Kč. Dne 2. 3. 2015 byl zjištěn úpadek žalované a bylo jí povoleno řešení úpadku oddlužením. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 10. 2018, č. j. KSCB 25 INS 2017/2015-B-24 pak bylo oddlužení žalované zrušeno a insolvenční řízení zastaveno. Ke dni 20. 10. 2020 tak žalovaná žalobkyni dlužila z kreditní karty částku ve výši 20 632,88 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 19 884,21 Kč, úroku ve výši 686,39 Kč a úroku z prodlení ve výši 62,28 Kč, a dále z nepovoleného debetního zůstatku na běžném účtu částku 4 300,97 Kč Ani přes předžalobní výzvu neuhradila žalovaná do dnešního dne na dlužnou částku ničeho. 2. Věc bylo možné rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně ani žalovaná se k výzvě nijak nevyjádřily a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Soud má v dané věci z předložených listinných důkazů, a to konkrétně ze smlouvy o osobní kreditní kartě reg. [číslo] ze dne 15. 5. 2012 ve spojení s úvěrovými podmínkami žalobkyně a oznámením o úrokových sazbách za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut revolvingový úvěr až do výše 20 000 Kč, který žalovaná mohla čerpat prostřednictvím kreditní karty. Žalovaná se zavázala čerpané prostředky splácet včetně cen a úroku ve výši 19,90 % ročně. Ze smlouvy o zřízení a vedení Perfekt konta ze dne 13. 4. 2010 ve spojení s dodatkem ze dne 25. 10. 2010 má pak soud za prokázané, že žalobkyně vedla pro žalovanou běžný účet č. [bankovní účet], na kterém byla žalovaná oprávněna čerpat finanční prostředky až do debetní výše 7 000 Kč. Z oznámení o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek ze dne 9. 2. 2015 má soud za prokázané, že žalovaná se dostala do nepovoleného debetního zůstatku ve výši 7 348,74 Kč. Z usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 3. 2015, č. j. KSCB 25 INS 2017/2015-A-6 má pak soud za prokázané, že byl zjištěn úpadek žalované a bylo jí povoleno řešení úpadku oddlužením. Z usnesení téhož soudu ze dne 1. 10. 2018, č. j. KSCB 25 INS 2017/2015-B-24 má pak soud za prokázané, že oddlužení žalované bylo zrušeno a insolvenční řízení zastaveno. Z podkladů pro soudní řízení a upomínky před podáním žaloby, má soud za prokázané, že žalovaná dluží žalobkyni z kreditní karty částku ve výši 20 632,88 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 19 884,21 Kč, úroku ve výši 686,39 Kč a úroku z prodlení ve výši 62,28 Kč, a z nepovoleného debetního zůstatku na běžném účtu částku 4 300,97 Kč, když částku 3 044,77 Kč obdržela žalobkyně v rámci insolvenčního řízení. Na svůj dluh žalovaná neuhradila ničeho ani na základě předžalobní upomínky ze dne 6. 10. 2020. 4. Právně byla věc posouzena s ohledem na ust. § 3077 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.„) dle ust. § 708 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen obch. z.), která upravují smlouvu o běžném účtu, a dále dle ust. § 497 a násl. obch. z., když v dané věci se jedná o závazkový vztah mezi účastníky, kdy smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžité prostředky vrátit a zaplatit úroky z úvěru. Obchodní zákoník tento právní poměr vzniklý mezi účastníky řadí mezi tzv. absolutní obchody (§ 261 odst. 3 písm. d) obch. z.), a proto se právní vztahy vzniklé smlouvu o úvěru řídí obchodním zákoníkem bez ohledu na povahu účastníků, tj. zda je žalovaný podnikatelem či nikoli. Dle ust. § 502 odst. 1 obch. z. se pak řídí výše úroků z úvěru. Podle § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.) jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 5. Po přezkoumání a zhodnocení předložených důkazů, a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je plně důvodná. Mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o běžném účtu ve smyslu ust. § 708 obch. z. a dále k platnému uzavření smlouvy o úvěru dle ust. § 497 obch. z. Na základě těchto smluv zřídila žalobkyně žalované běžný účet a dále jí poskytla revolvingový (opakovaný) úvěr do výše 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala na běžném účtu nepřekročit povolený debetní zůstatek a vyčerpané prostředky z úvěru splácet, a to včetně sjednaného smluvního úroku z úvěru a poplatků, avšak svoji povinnost vyplývající z uvedených smluv řádně neplnila. Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté finanční prostředky, a to jednak částku nepovoleného debetu na běžném účtu ve výši 4 300,97 Kč a dále nesplacenou úvěrovou jistinu ve výši 19 884,21 Kč, tj. celkem částku 24 185,18 Kč. Dále je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni sjednaný úrok z úvěru a zcela důvodným je též nárok na zaplacení úroků z prodlení (tyto nároky žalobkyně částečně kapitalizovala ke dni 20. 10. 2020), které žalobkyně požaduje řádně dle ust. § 517 odst. 2 obč. zák. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., to vše v souladu s ust. § 3028 odst. 3 o. z., neboť žalovaná je v prodlení s plněním svého peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 662 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 210 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 300 Kč a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a návrh ve věci samé) a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 1 200 Kč částkou 252 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.