24 C 450/2020-25 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobce se jako vlastník a pronajímatel bytu [číslo] v domě [adresa] v ulici [ulice] v [obec] domáhal vůči žalovanému zaplacení ve výroku uvedené částky s příslušenstvím představující neuhrazené nájemné a platby za užívání tohoto bytu žalovaným za měsíce srpen 2019 až leden 2020 a dále za duben 2020 až srpen 2020. Žalovaný předmětný byt užíval na základě nájemní smlouvy ze dne 16. 1. 2017 s účinností od 16. 2. 2017, která byla uzavřena na dobu určitou do 15. 2. 2022. Žalovaný nehradil nájemné a zálohy na služby řádně a včas, a proto mu žalobce zaslal dne 25. 10. 2019 výpověď nájmu, která mu byla doručena dne 15. 11. 2019. Od 16. 11. 2019 užíval žalovaný byt bez právního důvodu. Dne 14. 9. 2020 byl byt žalobci předán a ke dni 31. 8. 2020 tak bylo ukončeno účtování nájemného a záloh na služby. Žalovaný však svůj dluh za dobu užívání bytu v nájemním vztahu a za dobu užívání bytu bez právního důvodu, jakožto jeho bezdůvodné obohacení, do současné doby neuhradil, a to ani přes zaslanou předžalobní upomínku žalobce ze dne 20. 8. 2020. 2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval žalobce i žalovaného, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovil souhlas, žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Po přezkoumání a zhodnocení všech provedených důkazů, a to jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že nárok žalobce je zcela důvodný. V dané věci má soud z předložených listin, a to konkrétně z nájemní smlouvy ze dne 16. 1. 2017, za prokázané, že žalobce pronajal žalovanému byt [číslo] o velikosti 1+1 na adrese [adresa žalovaného]. Z rozpisu dlužných období ze dne 10. 9. 2020 a z výpovědi ze dne 25. 10. 2019 má pak soud za prokázané, že žalovaný nehradil nájemné řádně a včas, a proto došlo k ukončení nájmu bez výpovědní doby ke dni 15. 11. 2019. Z protokolu o převzetí bytu ze dne 14. 9. 2020 má pak soud za prokázané, že k tomuto dni byl byt předán zpět žalobci. Z listiny nazvané rozpis dlužných období (ve spojení s tzv. informací o předpisu) vyplývá výše předepsaného dlužného nájemného, která činí za měsíc srpen 2019 částku 1 502 Kč, za měsíc září 2019 částku 4 546 Kč, za měsíc říjen 2019 částku 4 564 Kč, a výše předepsaných úhrad za užívání bytu, která činí za měsíc listopad 2019 částku 4 564 Kč, za měsíc prosinec 2019 částku 4 564 Kč, za měsíc leden 2020 částku 4 564 Kč, za měsíc duben 2020 částku 4 564 Kč, za měsíc květen 2020 částku 4 564 Kč, za měsíc červen 2020 částku 4 564 Kč, za měsíc červenec 2020 částku 4 564 Kč a za měsíc srpen 2020 částku 3 973 Kč. To, že žalovaný svůj dluh řádně včas žalobci nesplnil, vyplývá z výše uvedené upomínky. 4. Po právní stránce soud věc posoudil dle ust. § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), které upravuje nájem, a podle kterého se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné, jakož i dle následujících ustanovení, a to zejména § 2235 o. z. upravujícího nájem bytu a § 2246 a násl. o. z. upravujícího nájemné a jiné platby. Konkrétně § 2251 o. z. stanoví, že nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel. Podle § 2295 o. z. má pronajímatel právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. V dané věci žalovaný neplatil žalobci nájemné řádně a včas v době trvání nájemního vztahu a nezaplatil nic ani za užívání bytu poté, co byl ukončen nájemní vztah a žalovaný byt užíval bez právního důvodu. Nárok žalobce na úhradu dlužného nájemného za měsíce srpen 2019 až říjen 2019 a na požadovanou náhradu za užívání bytu žalovaným v období od listopadu 2019 do ledna 2020 a od dubna 2020 do srpna 2020 je tak zcela poprávu, když na právní posouzení žalobcem vzneseného nároku za užívání bytu žalovaným od listopadu 2019 je třeba vzhledem k zásadě lex specialis derogat generali aplikovat výše citované ustanovení § 2295 o. z. a nikoli obecné ustanovení o bezdůvodném obohacení. Vzhledem k tomu, že žalovaný dosud žalobci nájemné a náhradu za užívání bytu v předmětném období ve výši ujednaného nájemného ani přes předžalobní výzvu nezaplatil, uložil mu soudu tuto povinnost tímto rozsudkem. Důvodným je i nárok žalobce na úrok z prodlení dle § 1970 o. z., neboť žalovaný je v prodlení se splácením peněžitého dluhu. Výše úroků z prodlení je přiznána v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který stanoví, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Z citovaného ustanovení vyplývá, že pro výši úroků z prodlení je rozhodující počátek prodlení a úrok z dlužné částky je stejný až do zaplacení. Soud proto stanovil výši úroků vždy v souladu s výší repo sazby zvýšenou o osm procentních bodů, které platily v tom kterém období, kdy došlo k prodlení žalovaného s plněním žalobci dle splatnosti jednotlivých nároků na náhradu za užívání bytu. Úrok z prodlení v období od srpna 2019 do konce června 2020, kdy žalovanému vznikla povinnost platit nájemné a náhradu v celkové částce 38 014 Kč, byl ve výši 10 % ročně, od července 2020 a v srpnu 2020, kdy žalovanému vznikla povinnost platit náhradu v celkové částce 8 537 Kč, byl ve výši 8,25 % ročně. Z těchto výší správně vycházel i výpočet žalobce, který úroky kapitalizoval ke dni 10. 9. 2020, a proto mu byla přiznána částka kapitalizovaných úroků a do budoucna úroky z prodlení ode dne následujícího po kapitalizací úroků ve výši uvedené ve výroku tohoto rozhodnutí. Lhůta k plnění byla určena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 328 Kč a náhrady hotových výdajů dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 300 Kč za každý ze dvou provedených úkonů (předžalobní upomínka a návrh ve věci samé) dle ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.