4 C 10/2021-16 — Okresní soud v Táboře

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částek uvedených ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplaceného úvěru, který žalované poskytl právní předchůdce žalobce [právnická osoba] na základě smlouvy o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. [bankovní účet] ze dne [datum]. Žalovaná dle uvedené smlouvy čerpala finanční prostředky, avšak v důsledku jejího prodlení se splácením úvěru právní předchůdce žalobkyně úvěr zesplatnil a vyzval žalovanou dopisem ze dne 1. 3. 2019 k okamžitému zaplacení dlužné částky. Žalovaná byla písemně vyzvána k zaplacení dlužné částky výzvou ze dne [datum], dosud však ničeho neuhradila. 2. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal účastníkům výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neměli žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Smlouvou o účtu ze dne [datum], Smlouvou o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. [bankovní účet] ze dne [datum] (dále jen„ smlouva“), výpisy z účtu, Všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba] (dále jen„ všeobecnými podmínkami“), Sazebníkem [právnická osoba] (dále jen„ sazebník“), poslední výzvou k úhradě ze dne 1. 3. 2019 má soud prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva, jejímž obsahem je závazek původního věřitele jakožto bankovního ústavu poskytnout žalované úvěr formou kontokorentu do sjednaného limitu ve výši 5 000 Kč a závazek žalované zaplatit tento úvěr nejpozději do jednoho roku od jeho čerpání, a to tak, že nejpozději k tomuto datu byla žalovaná povinna zajistit na účtu dostatek prostředků ke splacení pohledávek Banky. Při splnění této podmínky, byla žalovaná oprávněna čerpat úvěr opětovně až do limitu sjednané výše, a to i opakovaně, s tím, že úvěr musí být vždy splacen do jednoho roku od každého prvního čerpání následujícího po splacení úvěru v plné výši, dle článku 5. smlouvy. Výše úroku byla sjednána v sazbě 15,90 %, dle oznámení o úrokových sazbách došlo ke dni vzniku k navýšení sazby na 18,90 %. Dle Všeobecných obchodních podmínek, které jsou součástí smlouvy, je banka oprávněna prohlásit úvěr a další své pohledávky ze smluv za okamžitě splatné, v případě že nedojde neprodleně k úhradě závazku v prodlení. Z výpisu ze sporožirového účtu, upomínky k úhradě a výzvy k plnění ze dne 1. 3. 2019 vyplývá, že žalovaná úvěr čerpala, ovšem svoje závazky neplnila řádně a včas, když dne 28. 2. 2019 se účet dostal do nepovoleného debetu, neboť výše kontokorentního úvěru na sporožirovém účtu byla překročena. Dlužná částka ke dni podání návrhu včetně požadovaného příslušenství činí neuhrazenou jistinu ve výši 5 691,93 Kč, úrok kapitalizovaný ve výši 1 201,30 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ve výši 521,58 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 7. 9. 2020. 4. Soud v souladu s ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, při právní kvalifikaci vycházel zejména z ust. § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění (dále jen „obch. zák.“), kdy se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 502 obchodního zákoníku je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Podle ust. § 503 obch. zák. je závazek platit úroky splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. Podle ust. § 506 obch. zák. je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu více než tří měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy. Podle ustanovení § 273 odst. 1 obch. zák. lze část obsahu smlouvy určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené. Podle § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku se obchodním zákoníkem řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru. Podle ustanovení § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 5. Protože pohledávka původního věřitele byla postoupena žalobkyni v souladu s ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což zakládá její aktivní legitimaci k vedení sporu. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované jistiny, tak i co do úroku z úvěru a také úroku z prodlení uplatněného ve výši dle vl. nař. 142/1994 Sb. Závěrem soud dodává, že smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, což znamená, že není závislá na bezprostředním plnění dlužníkovi. Z toho důvodu bylo na žalované, aby při prokázání vzniku smluvního vztahu tvrdila a také prokazovala, kdy a jak dlužné částky vyrovnala. Není již proto třeba dále při totální pasivitě žalované verifikovat, zda, kdy a příp. jakou částku tato uhradila. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 691,93 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.