4 C 180/2021-15 — Okresní soud v Táboře

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně (před změnou názvu [právnická osoba]) na zaplacení částek uvedených ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplaceného úvěru, který žalované poskytla na základě úvěrové smlouvy ze dne [datum]. Žalovaná dle uvedené smlouvy čerpala finanční prostředky, avšak v důsledku prodlení se splácením žalobkyně úvěr ke dni 10. 3. 2021 zesplatnila a vyzvala ji dopisem ze dne 10. 3. 2021 k okamžitému zaplacení dlužné částky. Ke dni podání žaloby představovala pohledávka žalobkyně celkem částku 53 980,10 Kč, sestávající z jistiny úvěru po splatnosti ve výši 50 562,21 Kč, a dále příslušenství, které je tvořeno řádným úvěrovým úrokem ke dni podání žaloby ve výši 2 187,89 Kč, smluvní pokutou ve výši 974 Kč a pojistným ve výši 256 Kč. Žalovaná byla písemně vyzvána k zaplacení dlužné částky výzvou ze dne 13. 4. 2021, dosud však ničeho neuhradila. 2. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal účastníkům výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neměli žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Po přezkoumání a zhodnocení všech provedených důkazů, a to jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný. Ze smlouvy o hotovostním úvěru [číslo] ze dne [datum] a úvěrových podmínek věřitele, které jsou její nedílnou součástí, soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně jakožto nebankovního ústavu poskytnout žalované úvěr ve výši 55 000 Kč a závazek žalované zaplatit tento úvěr pravidelnými 54 měsíčními splátkami ve výši 1 574 Kč. Sjednané splátky byly splatné vždy k 25. dni v měsíci počínaje dnem 25. 5. 2020 Poslední splátka měla být uhrazena dne 25. 10. 221. V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty úroky, k jejichž úhradě byla žalovaná povinna (č. 4 § 1 úvěrových podmínek). Výše úroku byla sjednána v sazbě 15,49 %. Z předloženého výpisu z účtu pak vyplývá, že žalovaná úvěr čerpala dne 4. 5. 2020 převodem na účet č. [bankovní účet]. Vzhledem k tomu, že žalovaná nehradila sjednané splátky úvěru řádně a včas, když po dobu trvání úvěrového vztahu uhradila pouze 6 předepsaných splátek, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 10. 3. 2021. Zesplatnění předcházela výzva k ze dne 31. 1. 2021, ve které byla žalované poskytnuta lhůta 30 dnů k úhradě dlužné částky. O zesplatnění byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 10. 3. 2021. Z předžalobní upomínky ze dne 13. 4. 2021 vyplývá, že žalovaná byla vyzvána žalobkyní k úhradě dluhu a zároveň byla upozorněna na možnost jejího soudního vymáhání. 4. Právně soud věc posoudil, podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1802 a násl. téhož zákona pak byl posouzen nárok na úroky. Podle ust. § 1977 občanského zákoníku, poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle ustanovení ust. § 1751 téhož zákona, lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Podle ust. § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 občanského zákoníku, zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku. 5. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky a náklady. Žalovaná však svému závazku plnit řádně a včas nedostála a ocitla se tak s placením splátek v prodlení. Žalovaná byla vyzvána žalobkyní v souladu s ust. § 1977 občanského zákoníku, aby dlužné částky a předepsané úroky zaplatila, v opačném případě byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit a od smlouvy odstoupit. Žalovaná však přes poskytnutou lhůtu k plnění, svou povinnost zaplatit nesplnila a dluží žalovanou částku včetně příslušenství tak, jak je specifikováno shora. 6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované jistiny a smluvní pokuty, tak i co do úroku z úvěru a také úroku z prodlení uplatněného ve výši dle vl. nař. 351/2013 Sb. Závěrem soud dodává, že smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, což znamená, že není závislá na bezprostředním plnění dlužníkovi. Z toho důvodu bylo na žalované, aby při prokázání vzniku smluvního vztahu tvrdila a také prokazovala, kdy a jak dlužné částky vyrovnala. Není již proto třeba dále při totální pasivitě žalované verifikovat, zda, kdy a příp. jakou částku tato uhradila. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 873,60 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 096 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna za 3 úkony právní služby v částce 9 660 Kč (1 úkon ve výši 3 220 Kč) (§ 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. 177/1996 Sb.), paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč, tj. 900 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. 177/1996 Sb.), 21 % DPH ve výši 2 217,60 Kč, tj. celkem ve výši 14 873,60 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.