4 C 199/2021-20 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 1 510 Kč s odůvodněním, že žalovaný se při přepravní kontrole jízdenek konané dne 23. 8. 2018 zaměstnancem právního předchůdce žalobkyně [právnická osoba] [anonymizováno] [územní celek], [anonymizováno], nemohl prokázat platnou jízdenkou a odmítl zaplatit přirážku ve výši 1 500 Kč a jízdné ve výši 10 Kč. Pracovník přepravní kontroly právního předchůdce žalobkyně sepsal na místě zápis o provedené přepravní kontrole, který žalovaný podepsal a jehož kopii převzal. Přes písemné upomínky žalovaný dlužnou částku neuhradil. Následně byla pohledávka dne 10. 12. 2019 postoupena na žalobkyni, když žalovaný do současné doby na svůj dluh neuhradil ničeho. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal účastníkům výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neměli žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání. Zápisem o provedené přepravní kontrole [číslo] bylo prokázáno, že dne 23. 8. 2018 v [údaj o čase] hod. byl žalovaný kontrolován na lince č. 12 autobusu městské hromadné dopravy provozované právním předchůdcem žalobkyně a nemohl se prokázat platným jízdním dokladem. Bylo mu proto účtováno jízdné ve výši 10 Kč a přirážka k jízdnému ve výši 1 500 Kč za takto uskutečněnou jízdu bez platného jízdního dokladu. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k zaplacení dlužné částky dopisem ze dne 27. 1. 2020, avšak do současnosti na svůj dluh ničeho nezaplatil. Při posouzení věci vycházel soud z ust. § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 18a odst. 1 až 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, z ust. § 7 odst. 6 ve spojení s § 15 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a konečně z přepravních podmínek [právnická osoba] [anonymizováno] [územní celek], [anonymizováno]. Podle ust. § 18a odst. 2 písm. c) zák. č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě je cestující povinen na výzvu oprávněné osoby prokázat se platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčiny na své straně, je povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému nebo prokázat svoji totožnost. Dle ust. § 18a odst. 3 výši přirážky stanoví přepravce v dopravních podmínkách a nesmí přesahovat částku 1 500 Kč. Protože se žalovaný na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem a protože nezaplatil jízdné a přirážku k jízdnému, je nárok žalobkyně důvodný, přičemž pohledávka byla na žalobkyni postoupena v souladu s ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jejich výši stanoví nař. vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně se domáhá zaplacení žalované částky plně v souladu s výše citovanými ustanoveními, když z úřední činnosti je soudu známa existence přepravních podmínek žalobkyně upravujících výši přirážky a dále skutečnost, že uvedená linka č. 12, je linka autobusová, na jejíž provoz se tedy vztahují shora citovaná ustanovení zákona o silniční dopravě. Protože žalovaný žalobkyni dosud nezaplatil dlužnou částku podle výše uvedeného, uložil mu soud tuto povinnost tímto rozsudkem. Současně přiznal žalobkyni i nárok na zákonné úroky z prodlení jdoucí ode dne splatnosti dlužné částky do zaplacení, neboť nárok žalobkyně je v této části v souladu s výše uvedenými právními předpisy. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Odůvodnění rozsudku je vyhotoveno v souladu s ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, byla přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení v dané věci představují odměnu právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby v částce 600 Kč (1 úkon právní služby 200 Kč - § 14b odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb.), paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, to je 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb.), 21 % DPH ve výši 189 Kč a soudní poplatek ve výši 400 Kč, celkem 1 489 Kč. Platební místo pro náhradu nákladů řízení vyplývá z ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.