4 C 221/2020-22 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit shora uvedenou částku s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], poté [právnická osoba], [IČO]) a žalovaným, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný dle uvedené smlouvy čerpal finanční prostředky, avšak tento nesplácel řádně a včas a v důsledku jeho prodlení se splácením úvěru právní předchůdce žalobkyně úvěr zesplatnil. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni, když žalovaný nadále na svůj dluh neuhradil ničeho. 2. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal účastníkům výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neměli žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Na základě listin předložených žalobkyní soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě níž právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 10 000 Kč, Ten byl vyplacen v hotovosti v den podpisu smlouvy. Účastníci si sjednali, že žalovaný bude splácet úvěr včetně nákladů ve výši 7 300 Kč, tj. celkem ve výši 17 300 Kč, v 13 pravidelných měsíčních splátkách po 1 300 Kč, poslední splátka byl stanovena na den 2. 3. 2019 Součástí smlouvy jsou i obchodní podmínky právního předchůdce žalobce, kde se stanoví (č. V odst. 4), že pokud je dlužník v prodlení s úhradou plátek úvěru či zesplatněné jistiny, je povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu z dlužné částky denně ve výši 0,1%, přičemž smluvní pokuta nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. Smluvní pokuta byla kapitalizována částkou 5 000 Kč (10 000 * 0,5). Z předpisu splátek k uvedené smlouvě je zřejmé, že žalovanému byly předepsány platby ve výši 1 300 Kč měsíčně, žalovaný však nehradil předepsané splátky řádně a včas a doslal se do prodlení. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 7. 2020 a předžalobní výzvy k úhradě ze dne 24. 7. 2020, která byla žalovanému zaslána do vlastních rukou, plyne, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky. Z jejího tvrzení, které nebylo žádným způsobem zpochybněno, je zřejmé, že se tak stalo marně. Smlouvou ze dne [datum] došlo k platnému postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. 4. Právně soud věc posoudil podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1802 a násl. téhož zákona pak byl posouzen nárok na úroky. Podle ust. § 1977 občanského zákoníku, poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle ustanovení ust. § 1751 téhož zákona, lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Podle ust. § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 občanského zákoníku, zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku. 5. Po provedeném dokazování učinil soud závěr, že pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z. a toto postoupení zakládá její aktivní legitimaci k vedení sporu. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení v žalobě, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, proto soud rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni částku ve výši 19 300 Kč včetně úroku z prodlení, který byl požadován dle § 1970 o. z. ve výši odpovídající nař. vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. 6. Zároveň soud podle ust. § 96 odst. 1, 4 o.s.ř. zastavil řízení v části, ve které žalobkyně vzala částečně žalobu zpět, tj. co do částky 2 679,10 Kč, když se jednalo o část vyčíslené smluvní pokuty, která přesahovala smluvní ujednání. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyni přiznal právo na částečnou náhradu nákladů řízení ve výši 3 715,97 Kč dle jejího úspěchu ve věci. V projednávané věci byla žalobkyně úspěšná toliko co do částky 19 300 Kč (87,81%), ve zbývající části, tj. co do částky 2679,10 Kč (12,19%), to byla žalobkyně, kdo procesně zavinila zastavení řízení, když vzala žalobu do této částky zpět a byla tedy v této části neúspěšná. Čistý úspěch žalobkyně činí 75,62% (87,81% - 12,19%). Celkové náklady řízení ve výši 4 914 Kč jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ust. § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 300 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle §14b odst. 5 písm. a) a. t., a dále dle ust. § 7 bod 5. a.t. sestávající z částky 1 900 Kč za jeden úkon uvedený v ust. § 11 odst. 1 a. t. (vyjádření ze dne 17. 12. 2020), spolu s náhradou hotových výdajů advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t., tj. celkem odměna ve výši 3 400 Kč a dle ust. § 137 odst. 4 o. s. ř. daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 400 Kč ve výši 714 Kč. Z částky 4 914 Kč pak soud vypočetl částku 3 715,97 Kč představující úspěch žalobkyně ve věci (75,62 %) a takto stanovenou náhradu nákladů řízení žalobkyni přiznal. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o.s ř. 8. O vrácení přeplatku soudního poplatku bylo rozhodnuto podle § 10 odst. 3, 5 zák. č. 549/91 Sb., o soudních poplatcích. Žalobkyní zaplacený přeplatek soudního poplatku ve výši 80 Kč jí bude vrácen po právní moci tohoto rozhodnutí prostřednictvím účtárny zdejšího soudu.