4 C 221/2021-49 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se jako právní nástupce společnosti [právnická osoba] podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku uvedenou ve výroku tohoto rozsudku spolu s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne [datum]. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 113 000 Kč, který byl žalovaný oprávněn čerpat prostřednictvím kreditní karty a čerpané prostředky byl povinen splácet měsíční minimální splátkou spolu se sjednaným úrokem z úvěru ve výši 23,99 % ročně a poplatky. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou svých závazků a původní věřitel proto využil svého práva a dluh z daného úvěru prohlásil za splatný ke dni 10. 12. 2019. K tomuto dni činil dluh žalovaného z této smlouvy 119 908,42 Kč sestávající z nesplacené jistiny ve výši 107 303,56 Kč, poplatků ve výši 1 000 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 11 604,86 Kč. Protože žalovaný na svůj dluh právnímu předchůdci žalobkyně neuhradil ničeho, byla pohledávka včetně příslušenství postoupena na žalobkyni. 2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval soud žalovaného, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Po přezkoumání a zhodnocení všech provedených důkazů, a to jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný. V dané věci má soud z žalobkyní předložených listin, a to zejména ze smlouvy o úvěru ke kreditní kartě ze dne [datum] za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 113 000 Kč, který žalovaný mohl čerpat prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný úvěr čerpal, dostal se však s hrazením splátek do prodlení, a proto právní předchůdce žalobkyně využil svého práva a ke dni 10. 12. 2019 prohlásil celý úvěr za splatný. K tomuto dni činil dluh žalovaného z výše uvedené smlouvy částku 119 908,42 Kč sestávající z nesplacené jistiny ve výši 107 303,56 Kč, poplatků ve výši 1 000 Kč a smluvního úroku ve výši 11 604,86 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] má dále soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, a to včetně příslušenství, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 19. 8. 2020. Z podkladů pro soudní řízení a upomínky před podáním žaloby ze dne 21. 8. 2020, má soud za prokázané, že žalovaný dosud na svůj dluh neuhradil ničeho. 4. Právně byla věc posouzena s ohledem na ust. § 3077 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.„) dle ust. § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen obch. z.), když v dané věci se jedná o závazkový vztah mezi účastníky, kdy smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžité prostředky vrátit a zaplatit úroky z úvěru. Obchodní zákoník tento právní poměr vzniklý mezi účastníky řadí mezi tzv. absolutní obchody (§ 261 odst. 3 písm. d) obch. z.), a proto se právní vztahy vzniklé smlouvu o úvěru řídí obchodním zákoníkem bez ohledu na povahu účastníků, tj. zda je žalovaný podnikatelem či nikoli. Dle ust. § 502 odst. 1 obch. z. se pak řídí výše úroků z úvěru. Podle § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.) jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Podle ust. § 544 odst. 1 obč. zák. sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Podle ust. § 524 odst. 1, 2 obč. zák. může věřitel svoji pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přecházejí i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. 5. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 497 obch. z. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 113 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky splácet, a to včetně sjednaného smluvního úroku z úvěru a poplatků, avšak svoji povinnost vyplývající z daných smluv však řádně neplnil. Proto původní věřitel prohlásil úvěr ke dni 10. 12. 2019 za splatný a následně dlužnou částku i s příslušenstvím postoupil za žalobkyni. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru a poplatků. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, vyhověl soud tímto rozsudkem s odkazem na citovaná zákonná ustanovení žalobě, a to včetně nároku na zaplacení úroků a úroků z prodlení, které žalobkyně požaduje řádně dle ust. § 517 odst. 2 obč. zák. v souladu s nařízením vlády č. 142/1994 Sb., to vše ve spojení s ust. § 3028 odst. 3 o. z. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 26 324,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 416 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 6 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 5 460 Kč a paušální náhrada výdajů stanovená dle ust. § 13 odst. 3 této vyhlášky v částce 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a návrh ve věci samé) a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 17 280 Kč částkou 3 628,80 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.