4 C 224/2020-13 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku uvedenou v předmětu tohoto řízení s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti žalované vyplývající z úvěrové smlouvy ze dne [datum] o revolvingovém spotřebitelském úvěru [číslo] Smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru se žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr ve výši úvěrového rámce 20 000 Kč. Žalovaná tyto prostředky čerpala, čímž jí vznikla povinnost částky žalobkyni vrátit včetně sjednaných úroků, a to pravidelnými měsíčními splátkami ve výši min. 5% z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, nejméně ve výši 500 Kč. Tuto svoji povinnost žalovaná nesplnila, žalobkyně proto úvěr zesplatnila a od úvěrové smlouvy odstoupila dopisem ke dni 26. 6. 2020, které nabylo účinnosti dne 31. 7. 2020. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila s tímto postupem souhlas, žalované soud zaslal výzvu k vyjádření s tím, že je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se k věci nevyjádřil, proto soud rozhodoval bez nařízení jednání. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum], Všeobecných obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy a se kterými žalovaná vyslovila svůj souhlas, a výpisem z úvěrového účtu, soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně jakožto subjektu poskytujícího spotřebitelské a revolvingové úvěry poskytnout žalované úvěr až do výše 20 000 Kč a závazek žalované splatit tento úvěr včetně běžného úroku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z poskytnutého úvěrového rámce, nejméně však ve výši 500 Kč. Z obchodních podmínek žalobkyně dále soud zjistil, že tyto opravňují žalobkyni jednostranně odstoupit od úvěrové smlouvy a dluh žalované zesplatnit v případě, kdy se žalovaná dostane do prodlení se splacením více než dvou po sobě následujících splátek nebo s úhradou jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce. Z výpisu z úvěrového účtu žalované soud zjistil, že žalovaná neplnila své smluvní povinnosti řádně, když se dostala do prodlení s úhradou splátek. Žalobkyně zaslala žalované několik upomínek s výzvou k zaplacení dlužných splátek, přičemž poslední ze dne 26. 6. 2020 oznámila žalované, že odstupuje od úvěrové smlouvy ke dni 31. 7. 2020 a požaduje okamžité splacení veškerých dlužných částek, jak má soud prokázané právě dopisem ze dne 26. 6. 2020. S ohledem na výše uvedené činí dluh žalované včetně poplatků, pojistného, zesplatněných úroků a smluvní pokuty celkovou částku ve výši 33 033,65 Kč. Soud v souladu s ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, při právní kvalifikaci vycházel zejména z ust. § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění (dále jen „obch. zák.“), kdy se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 502 obchodního zákoníku je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Podle ust. § 503 obch. zák. je závazek platit úroky splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. Podle ust. § 506 obch. zák. je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu více než tří měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy. Podle ust. § 544 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., sjednají-li si strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Smluvní pokutu lze sjednat jen v písemné a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení. Podle ustanovení § 273 odst. 1 obch. zák. lze část obsahu smlouvy určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené. Podle § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku se obchodním zákoníkem řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru. Na základě výše uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žalobkyně a žalovanou uzavřeli smlouvu o úvěru podle ust. § 497 a násl. obchodního zákoníku, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky a náklady. Žalovaná však svému závazku plnit řádně a včas nedostála a ocitla se s placením splátek v prodlení. Žalovaná byla vyzvána žalobkyní v souladu s ust. § 506 obch. zák., aby dlužné částky a předepsané úhrady zaplatila. Žalovaná však přes poskytnutou lhůtu k plnění, svou povinnost zaplatit nesplnila a dluží žalovanou částku včetně příslušenství tak, jak je specifikováno shora. Závěrem soud dodává, že smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, což znamená, že není závislá na bezprostředním plnění dlužníkovi. Z toho důvodu bylo na žalované, aby při prokázání vzniku smluvního vztahu tvrdila a také prokazovala, kdy a jak dlužné částky vyrovnala. Není již proto třeba dále při totální pasivitě žalované verifikovat, zda, kdy a příp. jakou částku tato uhradila. V důsledku porušení povinnosti žalované poskytnutý úvěr řádně a včas splácet, má žalobkyně taktéž právo i na smluvní pokutu ve smyslu ust. § 300 a násl. obch. zák a ust. § 544 odst. 1, 2 obč. zák., a proto bylo žalobě vyhověno i v této části. Důvodným je též nárok žalobkyně na úhradu úroků z prodlení, které požaduje v souladu s ust. § 517 odst. 2 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 142/1994 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 968 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 092 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) sestávající z částky 500 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 250 Kč za jeden ½ úkon ve smyslu ust. § 11 odst. 2 písm. h) a.t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a DPH ve výši 21 % z částky 1 550 Kč ve výši 326 Kč Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.