4 C 224/2021-13 — Okresní soud v Táboře

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně z postoupené pohledávky na zaplacení částky uvedené ve výrokové části tohoto rozsudku z titulu nezaplaceného jízdného a přirážky k jízdnému, která byla žalovanému uložena při přepravní kontrole provedené ve vlaku 725 mezi stanicemi [obec] – [obec] a [obec] u [obec]. Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou, čímž mu vznikla povinnost zaplatit jízdné ve výši 74 Kč za takto uskutečněnou cestu a dále povinnost uhradit přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky vyzývala, avšak žalovaný dosud na svůj dluh neuhradil ničeho. 2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval žalovaného, aby se ve smyslu ustn. § 115a) o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobkyně s takovým postupem souhlasila. Žalovaný se však k výzvě nikterak nevyjádřil a tak soud využil připojenou doložku, že proti tomuto postupu nemá námitky a rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Právně byl nárok žalobkyně posouzen dle ustn. § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle kterého se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné a dále podle ustn. § 37 odst. 4 písm. d) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, upravující oprávnění dopravce uložit cestujícímu bez jízdního dokladu přirážku k jízdnému a její výši, přičemž požadované úroky z prodlení byly právně posouzeny dle ustn. § 1970 o. z., a jejich výše pak dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.. Protože žalovaný se jako cestující neprokázal ve výše uvedený den při přepravě shora uvedeným vlakem platným jízdním dokladem, je nárok žalobkyně na zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému po právu. Žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyně má tedy nárok na požadované úroky z prodlení v zákonné výši. Lhůta k plnění byla určena dle ustn. § 160 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). 4. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle ustn. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že zcela úspěšné žalobkyni přiznal náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Ty jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, dále náklady za právní zastoupení advokátem dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 200 Kč a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 citovaného ustanovení v částce 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí, příprava, zastoupení, výzva k plnění se základním, skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a návrh ve věci samé) a dle ustn. § 137 odst. 3 o. s. ř. DPH v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 900 Kč částkou 189 Kč. V součtu tedy náklady řízení 1 489 Kč a právě tuto částku uložil soud neúspěšnému žalovanému úspěšné žalobkyni na nákladech řízení nahradit, přičemž platební místo bylo určeno v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. 5. Odůvodnění rozsudku je vyhotoveno ve zkrácené formě v souladu s ustn. § 157 odst. 4 o. s. ř.