4 C 228/2020-18 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se žalobou domáhá vyslovení povinnosti žalované zaplatit částku celkem ve výši 18 080 Kč na jistině s úroky, úroky z prodlení a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně tvrdí, že mezi právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO]) a žalovanou byla uzavřena smlouva o půjčce [číslo] ze dne [datum] částky 7 000 Kč a dále smlouva o půjčce [číslo] ze dne [datum] částky 11 000 Kč. Půjčené částky převzala žalovaná osobně v hotovosti při podpisu smluv, a to dne 2 [datum] a [datum] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byly žalobkyni postoupeny i žalované pohledávky. Hodnota pohledávky 1. ke dni postoupení činila 7 540 Kč, tj. jistinu 5 806,76 Kč a poplatek 1 733,24 Kč, pohledávky 2. ke dni postoupení činila 10 540 Kč, tj. jistinu 8 116,96 Kč a poplatek 2 423,04 Kč. Žalovaná však dlužné částky neuhradila, a to ani na základě předžalobní výzvy. Žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení jistiny a poplatků včetně úroků a zákonných úroků z prodlení. 2. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila s tímto postupem souhlas, žalované soud zaslal výzvu k vyjádření s tím, že je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se k věci nevyjádřil, proto soud rozhodoval bez nařízení jednání. 3. Na základě předložených listinných dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] dne [datum]. V tento den převzala žalovaná půjčenou částku ve výši 7 000 Kč. Zápůjčku včetně poplatku ve výši 5 180 Kč, tj. celkem ve výši 12 180 Kč měla žalovaná uhradit v 58 týdenních splátkách po 210 Kč, poslední splátka byla stanovena na den 26. 1. 2017. Žalovaná však nehradila splátky včas a řádně, když nedodržela předepsaný splátkový kalendář a poslední příslušná splátka ze strany žalované byla uhrazena dne 24. 4. 2018. Neuhrazená část závazku byla zesplatněna dne 26. 1. 2017, a to marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky. Na základě smlouvy o postoupení ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky ve výši 7 540 Kč žalobkyni. Předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2020 byla žalovaná upomínána o zaplacení dlužných částek s tím, že pro případ nezaplacení bude dluh vymáhán soudní cestou. 4. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dále uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] dne [datum]. V tento den převzala žalovaná půjčenou částku ve výši 11 000 Kč. Půjčku včetně poplatku ve výši 8 140 Kč, tj. celkem ve výši 19 140 Kč měla žalovaná uhradit v 58 týdenních splátkách po 330 Kč, poslední splátka byla stanovena na den 7. 11. 2016. Žalovaná však nehradila splátky včas a řádně, když nedodržela předepsaný splátkový kalendář a poslední příslušná splátka ze strany žalované byla uhrazena dne 24. 4. 2018. Neuhrazená část závazku byla zesplatněna dne 7. 11. 2016, a to marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky. Na základě smlouvy o postoupení ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky ve výši 10 540 Kč žalobkyni. Předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2020 byla žalovaná upomínána o zaplacení dlužných částek s tím, že pro případ nezaplacení bude dluh vymáhán soudní cestou. 5. Právně soud věc posoudil podle ust. § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník„) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 2392 odst. 1 a 2 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věcí lepší jakosti, ale téhož druhu. Podle ust. § 2393 občanského zákoníku neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku. 6. Protože pohledávka původního věřitele byla postoupena žalobkyni v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což zakládá její aktivní legitimaci k vedení sporu. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě týkající se dlužných pohledávek z titulu nevrácených půjček, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalovaných částek, tak co do zákonných úroků z prodlení. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 7. Pokud jde o smluvní úroky, tyto nebylo možno přiznat žalobkyni ani zčásti, neboť pro žalobkyní vymezená období si jej účastníci, resp. právní předchůdce žalobkyně a žalovaná, nesjednali. Žalobkyně požaduje (pohledávka 1) zaplacení smluvního úroku ve výši 23,72 % p.a. z dlužné jistiny půjčky za období od 27. 1. 2017 (den následující po splatnosti poslední splátky půjčky) do zaplacení. Z první věty článku 9.7 smluvních podmínek vyplývá, že smlouva o půjčce byla mezi stranami sjednána na dobu určitou s účinností ode dne podpisu smlouvy ([datum]) do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky (26. 1. 2017). Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně požaduje zaplacení smluvně sjednaného úroku za období následující po dni splatnosti poslední splátky půjčky. V daném případě žalovaná nesplácela půjčku řádně a včas, v okamžiku splatnosti poslední splátky již byla v prodlení se zaplacením předchozích splátek a z tohoto důvodu nastal účinek sjednaný v druhé větě článku 9.7 smluvních podmínek – došlo k prodloužení účinnosti smlouvy až do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. V tomto prodlouženém období po 26. 1. 2017 však již jistina není smluvně úročena (článek 1.2, věta třetí, smluvních podmínek). Pokud tedy žalobkyně po žalované požaduje zaplacení úroku za toto období, nemá tento její nárok oporu v uzavřené smlouvě. Lichá je též argumentace žalobkyně, že k výše popsanému prodloužení účinnosti smlouvy nedošlo, neboť v tomto případě (který však v projednávané věci dle názoru soudu nenastal) by účinnost smlouvy skončila ke 26. 1. 2017 a pro placení úroku v následujícím období by rovněž chyběl smluvní podklad. Stejně tak je tomu i u druhé pohledávky, kde žalobkyně požadovala smluvní úroku ve výši 23,72 % p.a. z dlužné jistiny půjčky za období od 8. 11. 2016 (den následující po splatnosti poslední splátky půjčky) do zaplacení. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 080 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.