4 C 228/2021-14 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť se žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu [číslo] (dále jen smlouva), na základě níž byl žalované poskytnut kontokorentní úvěr (povolené přečerpání osobního účtu) s úvěrovým limitem 7 000 Kč. Žalovaná se úvěr zavázala splácet spolu se sjednaným úrokem ve výši 17,90 % p. a. formou pravidelných měsíčních splátek. Žalovaná však svůj závazek nedodržela a úvěr nesplácela řádně a včas, a proto žalobkyně prohlásila ke dni 30. 11. 2020 celý úvěr za okamžitě splatný. Žalovaná však ani po té svůj dluh nezaplatila. 2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a proto soud vyzval žalovanou, aby se ve smyslu ustn. § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k výzvě nikterak nevyjádřila a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Soud má listinnými důkazy předloženými žalobkyní v dané věci, a to konkrétně smlouvou [právnická osoba] o kontokorentu [číslo] uzavřenou dne [datum] s [celé jméno žalované], žádostí o poskytnutí kontokorentu od [celé jméno žalované], přesnými informacemi ke kontokorentu žadatele [celé jméno žalované] číslo žádosti [číslo], obchodními podmínkami pro povolené přečerpání a sazebníku poplatků za prokázané, že žalobkyně a žalovaná ve výše uvedeném dni uzavřely smlouvu o kontokorentu na základě předsmluvních informací a žádosti žalované. Podle smlouvy o kontokorentu poskytla žalobkyně žalované účelový revolvingový úvěr k účtu žalované [číslo] na dobu neurčitou do výše úvěrového limitu a klient se zavázal čerpaný úvěr za sjednaných podmínek [právnická osoba] splatit spolu s úroky a hradit poplatky za související služby. Smluvními stranami byl sjednán úvěrový limit 7 000 Kč, dále byla sjednána pohyblivá úroková sazba ke dni uzavření smlouvy ve výši 17,90 % ročně. Výše měsíční platby a její splatnost, naběhlé úroky a poplatky splatné poslední den kalendářního měsíce byly sjednány v článku V. odst. 3 a 4 této smlouvy. Celkově měla žalovaná zaplatit 7 520,26 Kč. Z transakční historie úvěru má soud za prokázané, že žalovaná kontokorentní úvěr čerpala, avšak řádně jej nesplácela. Vzhledem k tomu, že porušila své povinnosti a ani přes výzvy žalobkyně úvěr nesplácela řádně, prohlásila žalobkyně v souladu se smlouvou úvěr za okamžitě splatný ke dni 30. 11. 2020, což žalované oznámila dopisem ze dne 2. 12. 2020. Z výzev k zaplacení a transakční historie úvěru má soud dále za prokázané, že žalovaná dluží žalobkyni částku 10 190,03 Kč, která je tvořena dluhem na jistině ve výši 7 000 Kč, dále poplatky ve výši 1 150 Kč, smluvníkem úrokem kapitalizovaným ke dni 26. 7. 2021 na částku 1 576,04 Kč, zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od prodlení dlužníka se splácením do dne 26. 7. 2021 na částku 463,99 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 8,05 % p. a. z částky 8 150 Kč od 27. 7. 2021 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 8 150 Kč od 27. 7. 2021 do zaplacení. Žalovaná na dlužnou částku neuhradila ničeho, a to ani na základě předžalobní výzvy. 4. Po právní stránce nahlížel soud na daný případ dle ustn. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustn. § 1751 odst. 1 o. z., lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 5. Po přezkoumání a zhodnocení předložených důkazů, a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je zcela důvodná. Bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena platná smlouva o úvěru v podobě smlouvy o kontokorentu ve smyslu § 2395 o. z.. Na jejím základě poskytla žalobkyně žalované úvěr neúčelový revolvingový na dobu neurčitou do výše úvěrového limitu 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala vyčerpané prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách, a to včetně sjednaného smluvního úroku z úvěru, avšak tuto svoji povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně nesplnila, a to ani po zesplatnění úvěru, ke kterému žalobkyně přistoupila v souladu se smlouvou právě pro prodlení žalované s dohodnutými splátkami. Protože žalovaná žalobkyni dosud nevrátila poskytnuté peněžní prostředky, uložil soud žalované tuto povinnost daným rozsudkem. Zcela důvodný je i rovněž nárok žalobkyně na zaplacení dohodnutých úroků z úvěru, jakož i na zákonné úroky z prodlení, které žalobkyně částečně kapitalizovala a které požaduje v souladu s ustn. § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná je v prodlení se splacením svého peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustn. § 160 odst. 1 o. s. ř.. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy zcela úspěšné žalobkyni přiznal náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení, které jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, dále náklady za právní zastoupení advokátem účtované v souladu s vyhláškou č. 177/96 Sb. v platném znění § 14b odst. 1 vyhlášky za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a návrh ve věci samé), paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 citovaného ustanovení v částce 100 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 900 Kč částkou 189 Kč Celkem tedy náklady řízení ve výši 1 489 Kč, a právě tuto částku uložil soud žalované úspěšné žalobkyni na nákladech řízení nahradit. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.